Johann Adolph Hasse patřil k nejrespektovanějším a nejváženějším muzikantům své doby, přesto zemřel v osamění a byl pohřben do neoznačeného hrobu

Německo-italský zpěvák a hudební skladatel Johann Adolph Hasse se narodil v hudební rodině 24. března 1699 v malé vesnici Bergedorf u Hamburku v Dolním Sasku.

Jeho pradědeček Peter Hasse byl varhaníkem v Lübecku v kostele sv. Marie a varhaníky byli i jeho dědeček, otec a bratr. Johann Adolph odešel v 15 letech studovat zpěv do Hamburku a po třech letech studia se v roce 1718 stal na doporučení Johanna Ulricha Königa, sekretáře a básníka saského královského dvora, členem hamburské operní společnosti. V roce 1721 získal místo tenoristy v divadle vévody brunšvicko-wolfenbüttelského a na této scéně také uvedl svou první operu Antioco, ve které si sám zazpíval i hlavní roli.

V roce 1722 se Hasse rozhodl, že podobně jako řada jeho současníků, navštíví kolébku operního zpěvu Itálii. Navštívil Benátky, Florencii, Bolognu a Řím, až se natrvalo usídlil v Neapoli. V roce 1725 získal zakázku na serenádu pro dva hlasy a napsal skladbu Antonio e Cleopatra, kterou provedli dva nejvýznamnější neapolští pěvci té doby – jeden z nejproslulejších kastrátů své doby sopranista Farinelli a kontraaltistka Vitoria Tessi. Na základě velkého úspěchu díla si pak u něj neapolský král Karel VI. objednal operu a v průběhu následujících šesti let zkomponoval Hasse pro královský dvůr sedm operních děl.

Dalším významným Hassovým úspěchem byla opera Artaserse na text tehdy nejoblíbenějšího básníka a libretisty Pietra Metastasia, která byla uvedena v roce 1730 během karnevalové sezóny v Benátkách. V Benátkách se Hasse také oženil, a to s výtečnou zpěvačkou Faustinou Bordoni. Manželství bylo podle všeho šťastné. Měli spolu tři děti a Faustina po celý život zpívala v Hasseho dílech.

• Zámek Zwinger v Drážďanech (©Wikipedie)

Primo maestro di capella di S. M. Re Augusto di Polonia ed Elettore di Sassonia a jeho 44 oper, určených pro Drážďany

Z Benátek jej saský kurfiřt Friedrich August I. Silný povolal zpátky do Drážďan, udělil mu titul „Primo maestro di capella di S. M. Re Augusto di Polonia ed Elettore di Sassonia“ a jmenoval jej kapelníkem drážďanské opery, která byla v té době největším evropským orchestrem a operní sbor disponoval nejlepšími zpěváky na sever od Alp.

Na počátku roku 1731 se Hasse vydal na cestu k vídeňskému dvoru Karla VI., aby tu řídil provedení svého oratoria Daniello. Ve Vídni ho postihl záchvat dny, se kterou pak bojoval celý život. Ke drážďanskému dvoru se vrátil v červnu 1731. 17. srpna se tu konalo soukromé představení jeho opery Cleofide, 13. září proběhlo veřejné představení a tyto události můžeme považovat za začátek Hasseho oslnivé drážďanské kariéry. V Kurfiřtském divadle na zámku Zwinger se pak v následujících 44 letech konaly premiéry 44 Hasseho oper.

Dne 7. října 1731 řídil Hasse na počest narozenin korunního prince svou kantátu La gloria Sassonia a hned poté odjel do Itálie, aby řídil provedení svých oper v Turíně, Římě, Neapoli a Bologni. 1. února 1733 kurfiřt Friedrich August I. Silný zemřel, jeho nástupcem se stal Friedrich August II. a za doby jeho panování se hudební život v Drážďanech ještě zintenzívnil. Na konci roku 1734 dvůr přesídlil do Varšavy, a tak byl Hasse uvolněn, aby mohl dostát svým závazkům v Itálii. Usídlil se v Benátkách, kde uváděl své opery a pro otevření Teatro Pubblico del Sole v Pesaru zkomponoval operu Tito Vespasiano na text, který později zhudebnil i Wolfgang Amadeus Mozart pro korunovaci císaře Leopolda II. v Praze pod názvem La clemenza di Tito.

Roku 1737 se Johann Adolph Hasse vrátil do Drážďan, kde byly jeho opery uváděny k nejrůznějším slavnostním příležitostem kurfiřtského dvora. Když v roce 1742 král Fridrich II. Veliký navštívil Drážďany u příležitosti podpisu dohody, která mu dávala vládu nad Slezskem a shlédl tu představení Hasseho opery Lucio Papirio, byly od té doby až do královy smrti v roce 1786 uváděny Hassovy opery pravidelně i v Postupimi a Berlíně.

Za postupný útlum Hasseho kariéry může sedmiletá válka

Po vypuknutí sedmileté války v roce 1756 se Hasse umělecká kariéra začala pomaličku chýlit k svému konci. S císařem Fridrichem sice žil ve velmi dobrých vztazích a řídil pro něj všechna představení v Drážďanech až do příjezdu Fridrichova dvorního kapelníka Jiřího Bendy, ale po Fridrichově smrti zdědil jeho nástupce Fridrich Kristián zemi zcela vyčerpanou, a tak stejně jako další evropská hudební centra z ekonomických důvodů omezovala nákladná operní představení.

Hasse byl tedy i s manželkou Faustinou propuštěn ze služeb dvora bez nároku na penzi a odcestoval do Vídně. Tam se mu sice dostalo vřelého přijetí, ovšem v té době byl už vážně nemocen. Zkomponoval ještě na objednávku císařovny Marie Terezie poslední operu Il Ruggiero ovvero L'eroica grattitudine, ale jeho zdravotní stav byl už tak vážný, že větší část díla diktoval své dceři Peppině.

V roce 1771 se Hasse v Miláně poprvé a naposledy sešel s Wolfgangem Amadeem Mozartem, který jeho dílo velmi obdivoval. V roce 1772 se Hasse s manželkou a dcerou usadil v Benátkách a zcela se stáhl z veřejného života. Věnoval se pouze pedagogické činnosti a věnoval se už jen hudbě chrámové.

Hasseho manželka Faustina zemřela 4.listopadu 1781, on sám ji přežil pouze o dva roky. Zemřel 16. prosince 1783. Navzdory obrovské proslulosti, která jej provázela po celý jeho život, zemřel zapomenutý a byl pohřben v prostém, neoznačeném hrobě. Pomník u jeho hrobu byl postaven až v roce 1820.

• Pomník Johanna Adolpha Hasseho v rodném Bergedorfu (©Wikipedie)

Hudební odkaz Johanna Adolpha Hasseho zahrnuje úctyhodných 1635 položek

Málokterý skladatel se za svého života těšil tak mimořádnému úspěchu jako Hasse. Jeho díla zněla doslova po celém světě, pojila jej vzájemná úcta a přátelství s takovými velikány jako byli Johann Sebastian Bach a Wolfgang Amadeus Mozart. Bývá řazen k neapolské operní škole, ale jeho hudba překročila hranice tohoto vymezení a můžeme jej směle označit za jednoho ze zakladatelů klasického hudebního období.

Přestože řada originálů jeho děl byla zničena jednak při bombardování Drážďan armádou Fridricha II. na počátku sedmileté války v roce 1760 a po druhé při bombardování Drážďan Spojenci ve druhé světové válce dochovalo se více než 60 Hassových oper, 12 oratorií, 60 mší a rekviem, 90 kantát a stovky dalších skladeb. Mezi nimi např. 80 flétnových koncertů psaných pro krále Friedricha II., který byl znamenitým amatérským hudebníkem.

Úvodní foto: Johann Adolph Hasse (©Wikipedie)