Jakub Hrůša na Salzburském festivalu, festival Lípa Musica i plány Národního divadla v nadcházející sezóně

Začal nový měsíc, v pořadí devátý, a už v tuto chvíli je jasné, že bude bohatý na kulturní události. Nemohl začít lépe – 2. září zněl z plavoucí scény na Vltavě další Koncert pro Evropu v podání České filharmonie. Hudbu jsme mohli poslouchat i z přilehlých mostů nebo nábřeží. Zněli Dvořák, Smetana, Janáček. Ale pojďme zpět k létu. Připomeňme si srpnové zajímavosti.

Dirigent Jakub Hrůša se poprvé představil na Salcburském festivalu. 7. srpna spolu s Vídeňskými filharmoniky představil operu Leoše Janáčka Káťa Kabanová. Titulní roli ztvárnila sopranistka Corrine Winters. Ve vysílání Classic Praha ji představil sám Jakub Hrůša:
„Jméno hlavní představitelky, to je Corrine Winters, americká zpěvačka, který spíše se objevuje v Evropě v poslední době. Je to krásná, šikovná a velmi precizní mladá dáma, která myslím odpovídá dokonale představě o jisté křehkosti té hlavní figury; její čeština mě ohromně uklidnila a poté až nadchla, ona je opravdu skvělá.“
Po premiéře v sále Felsenreitschule, který pojme až 1400 diváků, do konce srpna následovalo pět repríz. Pro dirigenta Jakuba Hrůšu bylo letošní léto velice pracovní. Letní měsíce započal koncerty v Římě s orchestrem Santa Cecilia a na festivalu Smetanova Litomyšl s Českou filharmonií. Uprostřed série představení opery Káťa Kabanová v Salcburku si „odskočil“ 19. srpna na festival do švýcarského Lucernu. Tam s Lucernským festivalovým orchestrem zahrál program složený výhradně z české hudby.

V bruselském prostoru Bozar – Centre for Fine Arts v polovině srpna zahájila svou výstavu česká umělkyně Milena Dopitová. Jedná se o mezinárodní projekt Národní galerie Praha, který reprezentuje Českou republiku v Radě Evropské unie. Výstava nazvaná Even Odd (Sudý-lichý) je složená z převážně dřevěných objektů, které se dotýkají sounáležitosti evropské společnosti. Hlavní část instalace se nachází v prostoru velké haly s mramorovou podlahou a sloupy. Vnímání prostoru nám popsala sama Milena Dopitová:
„ Já jsem ten prostor viděla jako nějaké foyer, nějaká předmístnost něčeho, kde se řeší věci, kde se komunikuje, kde se lidé potkávají. Takže na tom základě potom vznikaly jednotlivé ty objekty a z nich pak vznikla celková instalace do prostoru. Když přemýšlím z těch různých úhlů pohledu, tak třeba jednou z takových zajímavých indicií bylo moto, které má Evropská unie, a to je ‚jednotná v rozmanitosti‘.“
Výstava Mileny Dopitové v prostoru Bozar je v Bruselu do konce října. Do pražského Veletržního paláce se přesune příští rok na jaře.

Dvacátého srpna začal Mezinárodní hudební festival Lípa Musica. 21.ročník nabízí až do poloviny října dvě desítky koncertů. Letos festival klade důraz na lidský hlas a zpěv, říká jeho ředitel Martin Prokeš:
„ V tom letošním roce jsme si zvolili podtitul ‚Zpěv jako zrcadlo lidské duše‘ a představíme lidský hlas v několika podobách. Představí se hned tři sbory, a to chlapecký dětský sbor Boni pueri, také špičkový a cenami ověnčený pěvecký sbor ze Základní umělecké školy v Liberci Severáček a tím vyvrcholením festivalu bude vystoupení Českého filharmonického sboru Brno.“

Dvaadvacátého srpna jsme si připomněli jedno výročí. Uplynulo sto let ode narození Miloše Kopeckého. Divadelní, filmový i televizní herec ztvárnil bezpočet rolí. Mezi ty jeho nejslavnější patří třeba postava doktora Štrosmajera z Nemocnice na kraji města, pistolníka ve filmu Limonádový Joe, královského rádce z pohádky Pyšná princezna nebo postava Barona Prášila ve stejnojmenném filmu z roku 1962. Ve vysílání ho připomněla kolegyně Zuzana Filípková:
„Miloš Kopecký se neproslavil jen u filmu. Celý život se také věnoval divadlu. Hrál například v Národní divadle, ABC, Městských divadlech pražských, ale nejvíce let, téměř čtvrt století, strávil v Divadle na Vinohradech. Jednou z jeho posledních velkých rolí na divadle bel Shakespearův Richard III. v režii Jaroslava Dudka z roku 19á3. Kopecký miloval šachy, život, zábavu a ženy. Zajímal se také o politiku a filozofii. Velkou část svého života ale trpěl duševním onemocněním. Zemřel v 73 letech 16. února roku 1996 v Praze.“

Přesuňme se na hrad a zámek do Jindřichova Hradce. V sobotu večer 27.srpna tu zněla opera Carmen George Bizeta. V hlavní roli s mezzosopranistkou Ester Pavlů:
„Tak moje cesta ke Carmen byla řekněme dlouhá, určitě, protože sice jsem árii Habanery zpívala už asi od 16 nebo 17 let, ale samozřejmě to není jenom o té jedné árii, ale je pravda, že tam ta Carmen toho má poměrně hodně. Myslím si, že hlas by na to určitě už měl být vyzrálý a měl mít alespoň trošku něco za sebou, protože si musí rozložit ty síly na tři hodiny. Já jsem se na to připravovala pečlivě, dlouho a doufám, že to diváci ocení."

A v posledním srpnovém týdnu představili zástupci Národního divadla program a plány pro svou 140. sezónu.

Opera Národního divadla vstupuje do sezóny s novým hudebním ředitelem Robertem Jindrou. Co dál Opera chystá, nám prozradil její umělecký šéf Per Boye Hansen:
„Myslím, že to bude velmi vzrušující sezóna. Začínáme operetou Ples v hotelu Savoy a na závěr sezóny chystáme poslední Dvořákovu operu Armida. Uvedeme také nádherného romantického Růžového kavalíra od Richarda Strausse, Figarovu svatbu nebo Švandu dudáka. Takže jde o několik nových objevů a spoustu velmi slavných oper. Myslím, že ta pestrost je opravdu dobrá a moc se těším.“

Novým hudebním ředitelem Státní opery v Praze dirigent Andrij Jurkevyč. Původem ukrajinský umělec se v Praze uvedl už letos v květnu při představení Verdiho opery La Traviata:
„Je to samozřejmě skvělé divadlo a je pro mě obrovskou zodpovědností, být zde hudebním ředitelem. Zároveň jsem opravdu šťastný, že tu mohu být, dirigovat tento úžasný orchestr a setkávat se s lidmi, kteří divadlo opravdu milují. Je to velká radost.“

Balet Národního divadla v nové sezóně kromě klasických titulů jako je Labutí jezero, Louskáček nebo Romeo a Julie chystá podle uměleckého šéfa baletu Filipa Barankiewicze i tři premiéry:
„První premiéra bude v prosinci, jde o vůbec poprvé v České republice uvedený Příběh Tramvaj do stanice touha v choreografii Johna Neumeiera. V březnu nás pak čeká obnovená Popelka od Jeana-Christopha Maillota a v květnu ve Státní opeře uvedeme poslední premiéru s názvem Koho to zajímá, jako poctu legendárnímu Georgi Balanchinovi.“

A nesmíme opomenout ani činohru Národního divadla. Povede ji dvojice uměleckých ředitelů Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, duo známé pod názvem SKÚTR. Diváky čeká šest premiér, s tím, že u některých z nich bylo podle Kukučky ještě předchozí vedení:
„Projekt, který Daniela Špinar dlouhodobě už připravovala, tak je pozvání Arthura Nauzyciela, který bude ve Stavovském divadle dělat představení Rej, a my jsme to jenom produkčně dotáhli, aby to bylo realizovatelné, a naštěstí za týden se začíná zkoušet, takže to je skvělá věc. A taky Honza Frič jako bývalý kmenový režisér tady měl už naplánované představení Bakchantky a už měl tu vizi a ta vize byla silná, takže jsme samozřejmě dali prostor, aby tu toho představní vzniklo.“

Foto: Profimedia