Institut Bohuslava Martinů slaví

7. prosince, v předvečer 130. výročí skladatelova narození, se uskuteční výroční koncert Institutu Bohuslava Martinů, na kterém vystoupí Zemlinského kvarteto. Institut si jím připomene 25 let od svého vzniku. Koncert začne v 19:30 a vzhledem k aktuálním okolnostem bude živě streamován na YouTube, Facebooku a webových stránkách www.martinu.cz. Na programu jsou díla Bohuslava Martinů a Viktora Kalabise – konkrétně v roce 2005 nalezené Smyčcové trio č.1, H 136 a zejména vloni objevená raná verze Smyčcového kvartetu č. 2, H 150 Martinů a Kalabisův Smyčcový kvartet č. 7, op. 76.

Institut Bohuslava Martinů si výročním koncertem připomene 25 let od svého vzniku. Jeho založení inicioval Viktor Kalabis, bývalý předseda správní rady Nadace Bohuslava Martinů, která je zřizovatelem institutu. Ředitelem je Aleš Březina, do té doby působící na basilejské univerzitě a v Nadaci Paula Sachera. Doslova „na zelené louce" vybudoval instituci, která nyní komunikuje s celým světem a oživuje dílo klasika české moderní hudby. „Když mne v roce 1993 oslovil PhDr. Viktor Kalabis s nabídkou na založení vědecké instituce, zabývající se osobností a dílem Bohuslava Martinů, rozjel jsem se do nejvýznamnějších skladatelských institucí v Evropě a USA. Velkou inspirací při budování nového pracoviště se mi stal především Institut Paula Hindemitha ve Frankfurtu nad Mohanem a Nadace Kurta Weilla v New Yorku. Od počátku jsem doufal, že bude možné vytvořit pro Bohuslava Martinů takové badatelské zázemí, jaký si osobnost jeho významu zaslouží a díky kontinuální podpoře Nadace Bohuslava Martinů a spolupráci s desítkami institucí po celém světě se to podařilo. Kromě vybudování rozsáhlé knihovny nejrůznějších pramenů pracovníci institutu spolupracovali s českými a zahraničními televizními a rozhlasovými stanicemi na desítkách dokumentárních filmů a pořadů, založili vědeckou publikační řadu Martinů Studies a nalezli či zrekonstruovali mnoho skladeb Bohuslava Martinů, jako např, první verzi opery Řecké pašije, balet Vzpoura, H 151 (1926), nebo Tři fragmenty z opery Juliette (Snář).“, říká Aleš Březina.

Největším a dlouhodobým projektem institutu je Souborné vydání díla Bohuslava Martinů. Za tento počin byl nedávno oceněn prestižní Cenou předsedkyně Grantové agentury ČR za rok 2020. Jde vůbec o první ocenění tohoto druhu udělené nestátní neziskové organizaci v oboru muzikologie. “Je to právě základní muzikologický výzkum, který zpřístupňuje jedinečné kulturní dědictví jednoho z nejvýznamnějších skladatelů české klasické hudby dalším generacím hudebním interpretům po celém světě. Ocenění je velká pocta pro celý tým, ale i pro všechny naše podporovatele v čele s Nadací Bohuslava Martinů.”, řekl k ocenění ředitel Institutu Bohuslava Martinů Aleš Březina.

Provedení Smyčcového kvartetu č. 2, H 150 Martinů bude pro posluchače opravdovou lahůdkou, půjde totiž o premiéru rané verze tohoto díla. Hlavní podíl na tomto nedávném objevu má německý violoncellista Jan Vogler, který zakoupil autograf od obchodníka s cennými manuskripty na Floridě, aniž by mu bylo předem známo, že jde o dosud neznámou podobu díla. Jakmile to zjistil, informoval obratem Institut Bohuslava Martinů. Vogler poté také dílo se svými kolegy uvedl na festivalu v německém Moritzburgu. „První verze má svou strohostí a disonantností blíže Smyčcovému triu č.1, H 136 (1923) než finální verzi Smyčcového kvartetu č. 2. Vyznačuje se častým střídáním taktů, oscilací melodických floskulí kolem vzájemně se lišícího tónového jádra, silnou disonantností, vyplývající z výrazně chromatického vedení hlasů, polytonalitou, občasnými paralelními postupy hlasů, členěním hudebního vývoje do krátkých od sebe oddělených bloků. Jde o svrchovaně zajímavé dílo, blížící se stylem tehdy aktuálním tendencím Neue Sachlichkeit, tedy do jisté míry o skladbu záměrně věcnou a značně neosobní. Příznačná je pro ni též místy dosti symfonická sazba“, popisuje ranou verzi kvartetu Březina.