Samson a Dalila pohledem režisérky Magdaleny Švecové

V pátek 5. května 2023 v 19.00 uvede Jihočeské divadlo premiéru francouzské opery Samson a Dalila.

Velká opera o třech jednáních a čtyřech scénách Camille Saint-Saënse na francouzské libreto Ferdinanda Lemaire byla poprvé uvedena ve Výmaru ve velkovévodském divadle Grossherzogliches (nyní Staatskapelle Weimar) 2. prosince 1877 v německém překladu. Jako jediná z oper tohoto francouzského skladatele se drží pravidelně na repertoáru českých i světových scén. Jihočeské divadlo ji uvede ve své historii poprvé.

V inscenačním týmu režisérky Magdaleny Švecové se sešli dirigent Martin Peschík, choreograf Martin Šinták, scénu a kostýmy vytvořil Marek Cpin, světelný design Michal Hör.

Richard Samek a Šárka Hrbáčková

Zeptali jsme se režisérky Magdaleny Švecové, jaké je její pojetí Samsona a Dalily.

Samson a Dalila je známý starozákonní příběh. Člověk by velice rád doufal v to, že témata jako pomsta, oko za oko, zub za zub a touha zničit jeden národ jenom proto, že má jinou víru než ten druhý, patří minulosti. Bohužel jsme téměř denně svědky toho, že tomu tak není. Přesto naše uchopení nehledá paralelu, která by se chtěla obléct do současných reálií.

Biblický příběh jsme odlehčili a obnažili na kost. Na jedné straně zobrazujeme dva národy, které jsou neslučitelné, co se vyznání týče. Hebrejci jsou silní ve své víře, velice asketičtí a poslušní vůli svého Boha, Filištíni vyznávají rozkoš, mamon a moc a dělá jim dobře mít Hebrejce v područí.

To, že se velice často obracela karta, z Bible víme, ale to Saint-Saënsova opera nezobrazuje. Zabývá se epizodou, kdy vůdce Samson vyvede národ z nadvlády Filištínů a Dalila se mu za to mstí.

My jsme tomu dali ještě rozměr soukromého příběhu, kdy podle mě se vždycky zlo musí nejprve narodit. A to i v případě Dalily. Než se z ní stane mstitelka a zlá žena, která umí zradit a použít i to nejkrásnější, co existuje - lásku - k tomu, aby ničila, je ženou zraněnou a zasaženou až do hloubky duše. Proto volí cestu - zničit člověka, který jí tuto ránu zasadil.

Rádi bychom skrze prožitek strachu a bezmoci a zároveň svědectví, jak až může jít daleko požitek a dekadence lidského bytí vzbudili v člověku otázky ohledně toho, v jakém světě se ocitáme. Ale my na ty otázky nedáváme odpovědi.

Pro mě byla velmi inspirativní hudba Camille Saint-Saënse. On tuto operu původně koncipoval jako oratorium, což se projeví i ve velkých krásných sborových scénách. Skladatel tak úžasně sleduje emoční linky jednotlivých postav, že z toho jsem čerpala nejvíc inspirace.