Výročí děsivého požáru Ringtheatru
Před 140 lety vyhořelo oblíbené vídeňské divadlo
V kalendáři se skvělo datum 8. prosince 1881 a v mnozí Vídeňané se už těšili na večerní návštěvu divadla Ringtheater. Očekávali s napětím nejnovější Offenbachův kus Hoffmanovy povídky a věřili, že opět zažijí něco mimořádného. A vskutku. Netušili ale, že aktéry děsivé hry o život budou oni sami. Divadlo vzplálo plamenem těsně před začátkem představení.
Měl to být příjemný večer, který lákal jak střední, tak velmi bohatou vrstvu obyvatel Vídně. Ostatně luxusní divadlo Ringtheater, které zdobilo rakouskou metropoli pouhých sedm let, bylo určené pro díla zařazovaná pod francouzský žánr Ópera comique a hostilo často nejpopulárnější kusy té doby.
Nutno dodat, že Ringtheater byl sice novým a elegantním divadlem, ale zároveň byl zbudován na poměrně malém pozemku. Počet diváků se tak dal navýšit na konečný počet 1700 jen tím, že byla stavba vyhnána do výšky a velké množství osob bylo usazeno na balkonech v několika patrech. K nim vedly často jen úzké chodby bez oken.
Divadlo se v osudný den před 19 hod. pomalu plnilo především právě ve vyšších úrovních. Bohatší klientela obsazovala první řady v parteru až na poslední chvíli. Prý to bylo kolem 18.45, když divadelní zřízenec začal rozsvěcovat plynové lampy na jevišti. Ty v hledišti a na chodbách už dávno svítily. Aby bylo možné zažehnout plamen i v těch lampách, které osvětlovaly jeviště svrchu, technik k nim dopravoval plamínek pomocí dlouhé tyče.
Lampičky nad prkny, která znamenají svět, chytaly plamen jedna za druhou a bohužel se k nim přidala i kašírovaná oblaka nad jevištěm visící těsně za nimi. Od nich následně chytlo provaziště a opona. Takovou podívanou diváci nečekali, ani si ji nepřáli. Během chvíle vznikl zmatek a všichni v jednu chvíli chtěli pryč.
Únik z hořící budovy se ale velké části obecenstva nezdařil. Důvodů bylo hned několik. Technici v divadle zazmatkovali a nevyužily všechny možnosti ke zmírnění požáru a navíc pro jistotu uzavřeli přívod plynu. Lampy v prostorách pro diváky tak zhasly. V divadle sice bylo ještě olejové osvětlení. Kvůli šetření v něm ale olej nebyl. Jediné světlo tak pocházelo z plamenů na jevišti. Nedosahovalo ale do úzkých a tmavých chodeb za balkony a lóžemi.
Za řevu a sténání začali lidé skákat z balkonu dolů na hlavy diváků v parteru. Ani z něj však nebylo snadné prchnout, neboť se dveře otevíraly dovnitř. K tomu všemu bylo v divadle otevřené okno, kterým vnikal do budovy vzduch přiživující plameny.
Hasičský sbor po určité chvíli dorazil, ovšem přivezl příliš krátké žebříky. Lidé tak dále skákali z balkonů. Později se ale přece jen podařilo dole roztáhnout látku a síť, a tak někteří z diváků měli velké štěstí a přežili.
Po katastrofě dorazila na místo i rakouská císařská rodina. Okamžitě začala shromažďovat finanční prostředky na pomoc obětem a jejich rodinám. Korunní princ Rudolf podlehl žalu a při pohledu na stovky bezvládných těl se prý rozplakal.
Odhadovaný počet obětí se liší pramen od pramene. Jisté je, že dosahoval nejméně ke čtyřem stům. Další lidé měli velká a četná zranění. Poučením z této tragédie bylo opatření, které nařizovalo všem divadlům zabezpečit protipožární ochranu, jako bylo zavedení železné opony, vybudování dostatku východů otevíratelných ven, v divadle také musela být ostraha, která pomohla s evakuací a hlídala, aby v budově nikdo nezůstal. A alespoň v době konce 19. stol. musely být ještě rekvizity naimpregnovány ohnivzdorným přípravkem.
Zbytky Ringtheatru byly zbourány. Na jejich místě vyrostl činžovní dům s kaplí, která tragédii připomínala. Za 2. svět. války byl i tento dům během bombardování Vídně zničen.
Foto: Profimedia
