Výtvarné sny nejen s pražskými motivy

Kateřina Černá se ve svém díle věnovala jedné z osobitých výtvarných technik, jíž prosluli už někteří dadaisté nebo surrealisté. Mezi trojrozměrnými, či chcete-li plastickými kolážemi umělkyně nalezneme známé pražské památky. Tyto městské výjevy nám přibližují pohled na Prahu, jež výtvarnici ovlivnily při její cestě do ateliéru v Pštrosově ulici. Formou asambláží jsou prosyceny i obrazy panenek z různých materiálů, které našla doma. Součástí výstavy je také skříň autorky vystavovaných děl s recepty a knížkami.

Kateřina Černá se narodila 17. února 1937 v Praze. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1957–1963 v malířském ateliéru Karla Součka. Ještě na akademii malbu nahradila asambláží. Místo štětce a olejových barev používá tempery, tuš, odstřižky látek, barevné papíry, krajky, stuhy, provázky, korálky, voskovaný povrch a také stříbrnou kovovou fólii, do jaké se balí třeba čokoláda.

Nenápadný půvab snové skutečnosti, zároveň ryzí tajuplný ženský svět má v sobě cosi prvopočátečního a zároveň kosmického, kouzlo, které často naší přítomností chybí. Starosvětským šarmem je nadáno rovněž město na obrazech, Praha na trati tramvaje číslo 17. Podél Vltavy míjíme Rašínovo náměstí, budovu Mánesa, Národní divadlo.

Do linorytu a leptu autorka přenesla obrazy, s nimiž se musela rozloučit, nebo je nestihla namalovat. Výsledkem nejsou jednotlivé tisky, ale souvislé knihy doplněné vzpomínkami, sny a zákulisními příběhy. Ty se skrývají v malované skříni, stejně jako pozvánky na výstavy, básně, loutky, dopisy a recepty po babičce. Propojení vizuálního umění a literárního textu je ideální pro vyprávění příběhů.

Foto: Profimedia