Film o Svatém Václavu to neměl lehké. Hudba se našla náhodou.

Velkofilm, který by v roce 1929 oslavil tisící výročí mučednické smrti knížete Václava byl prvním československým historickým velkofilmem. Jeho vznik provázela nekonečná řada peripetií a tlaků ideologických, politických, uměleckých, ale zejména finančních. To vše způsobilo, že se němý snímek režiséra Jana Stanislava Kolára se Zdeňkem Štěpánkem v hlavní roli přišel do kin až v dubnu roku 1930, kdy byla společnost už tematikou přesycena a navíc v biografech přejal nadvládu film zvukový.

I proto nebyly kritiky příliš příznivé, přijetí veřejností jen vlažné a těžko říci, zda film naplnil zamýšlený výchovně naučný účel.

Proces vzniku filmu detailně zpracoval muzikolog Viktor Velek, jeho studie vyšla v krásně vypravené publikaci "Svatý Václav. První československý historický velkofilm". Svazek obsahuje také DVD s dokumentárním filmem Martina Suchánka mapujícím rekonstrukci a následné znovuuvedení snímku v roce 2010. Krásně vypravená publikace by neměla chybět v knihovně žádného milovníka filmové hudby, její textová část je k dispozici na stránkách Úřadu vlády, který byl spoluvydavatelem.

"Američan by z toho udělal deset filmů"

Ve snímku, na jehož realizaci (zejména rozsáhlé exteriéry, které byly zbudovány na Strahovském stadionu) přispěl také československý stát. Zahrála si v něm plejáda tehdejších nejlepších herců: vedle Štěpánka také Jaroslav Marvan, Václav Vydra, Jaroslav Vojta, Jiří Steimar nebo Theodor Pištěk.

Nás ale bude zajímat především hudba. Pro nedostatek času odmítl nabídku producenta skladatel Josef Bohuslav Foerster - pracoval totiž na vlastní svatováclavské kantátě. Nakonec se hudby chopili Jaroslav Křička a Oskar Nedbal. Lhůta byla pouhé dva měsíce. "Nová zkušenost mě lákala, krátká lhůta mě lekala. Uklidňovalo mne vědomí, že se dělím o práci s tak dovedným a zkušeným mistrem, jako je Oskar Nedbal," svěřil se Křička novinám. Byla to jeho první zkušenost s filmovou hudbou, ale později na tomto poli vytvořil úspěšná díla.

Pro druhého tvůrce Oskara Nedbala byla partitura ke sv. Václavu jednou z posledních skladeb - na konci roku 1930 spáchal sebevraždu.

Jak probíhalo komponování hudby, která měla být později synchronizována, tedy napevno spojena s filmem, popisuje tehdejší České slovo: "Jednotlivé partie filmu promítají si skladatelé v projekční síni a přehrávají k nim hudební motivy, které již zkomponovali. (...) Na projekčním aparátu je přimontován tachometr, kterým je kontrolován běh stroje a udržován ve stejné rychlosti jako při promítání ve zvukovém studiu..."

Pro oba autory byla práce na filmu velmi náročná. Přiléhavě i s humorem o tom hovoří Jaroslav Křička ve svých pamětech. Mimo jiné si postěžoval, oč snadnější to mají autoři z Hollywoodu. "Americký skladatel, který je zvyklý opakovat 12krát jeden šlágr a ostatní už nějak vyplnit, by zde nepřišel na své peníze. Ať je naše hudba jakákoliv, tolik je jisto, že kolega Američan by z ní udělal 10 filmů."

Paradoxem je, že ačkoli skladatelé včas dodali své partitury, k synchronizaci nedošlo, a tak se film na premiéře promítal nejprve s živým orchestrem. Později ale také - pod Křičkovým a Nedbalovým jménem - s hudbou zcela jinou, proti čemž se Křička ohradil.

"Byla to Prozřetelnost"

Film samotný zůstal na dlouhou dobu ležet v archivu. A po notovém zápisu se slehla zem. Po osmdesáti letech ovšem partituru objevil historik a muzikolog Viktor Velek. Nejprve se probíral starým lístkovým katalogem archivu Českého rozhlasu a upoutal ho název Křičkovy partitury Svatý Václav. Protože skladatel složil ještě suitu tohoto jména, nenapadlo historika, že mu z depozitáře přivezou partituru - ztracené filmové hudby. O pár dní později navštívil archiv Svatovítské kapituly. "Opřel jsem si deštník a koukám, na vozíku leží ušmudlané listy, na nichž je napsáno Svatý Václav," vzpomíná muzikolog. Šlo o hlasy, tedy rozepsané party, které kdosi dopravil na arcibiskupství. "To nemohla být náhoda, snad Prozřetelnost," žasne i po letech Velek.

Kompletace a rekonstrukce tak mohla začít. Podílel se na ní dirigent Jan Kučera. „Ty party byly neúplné, potrhané, špinavé a hlavně nebylo jasné, na který obraz má hudba jít,“ popsal hudebník úskalí rekonstrukce skladby.

Rekonstrukce se podařila a Jan Kučera hudbu natočil na DVD se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Premiéra rekonstruovaného díla se odehrála 28. září 2010 v Rudolfinu.

Foto Archiv Viktora Velka