Marek Eben, Tomáš Töpfer i Václav Postránecký. Na počátku jejich kariéry stál Dismanův rozhlasový dětský soubor. Jeho zakladatel se narodil před 120 lety.

Miloslav Disman se narodil v Bělé pod Bezdězem. Jeho otec tu byl aktivním členem místního odboru Matice školské, starostou místního odboru Pojizerské sokolské župy Fügnerovy, působil ve výboru obecního zastupitelstva a jako revizor v Úvěrním spolku.

Miloslav Disman po studiích v Jičíně a v Praze a složení odborné učitelské zkoušky vystudoval v letech 1930-1932 Školu vysokých studií pedagogických v Praze. V letech 1922-1930 působil jako učitel a správce českých menšinových obecných škol v Novém Boru, Mšeně nad Nisou a dalších menších městech. Zapojil se také do tzv. menšinářské a hraničářské práce; nejprve jezdil se zájezdy do pohraničí s „Maňáskovou scénou“, spolupracoval s první školou lužických dětí, kterou v Bělé pod Bezdězem zřídil známý hraničářský pracovník Josef Maštálko, působil v dramatických a pěveckých kroužcích na menšinových školách v severočeském pohraničí i v družině dětí pokusného tábora dorostu Československého Červeného kříže v Bojanovicích u Znojma.

Od března 1930 pokračoval na pokusných školách v Praze v Michli a v Nuslích, kde v roce 1936 vznikl stálý recitační soubor mládeže s dočasným sborem pražského učitelstva, který spolupracoval s uměleckou skupinou herečky a režisérky, která se věnovala především práci s dětmi, Míly Mellanové. Byl také dlouholetým členem Pedagogické jednoty Komenského v Praze, kde působil jako jednatel.

Recitační soubor mládeže už v roce 1931 nahrával první české gramofonové desky sborových recitací mládeže a v roce 1932 spolupracoval v režii Vladislava Vančury na prvním českém pokusu o umělecký pedagogický film a názvem Na sluneční straně. Podílel se i na organizaci sborových recitací, včetně tisícičlenného sboru, který recitoval verše Stanislava Kostky Neumanna k narozeninám prezidenta T. G. Masaryka.

Miloslav Disman (©Wikipedie)

V roce 1931 založil Miloslav Disman rozhlasový dětský soubor, který spisovatel Vladislav Vančura pojmenoval Dismanův rozhlasový soubor (DRDS). Sám Disman však za oficiální datum vzniku souboru později označil 15. září 1935. Soubor se stal stálým externím spolupracovníkem rozhlasu a jeho členy byli například herci Josef Vinklář, Jiří Vala, Jana Hlaváčová, Alena Vránová, Václav Postránecký, Eva Klepáčová, Zdeněk Borovec, či Pavel Kohout.

Od roku 1930 pracoval Disman ve školském rozhlasu, což bylo vysílání Radiojournalu pro školy. V roce 1935 se stal dramaturgem a režisérem československého rozhlasu a o dva roky později začal spolupracovat i s reportážním oddělením. Od jara 1938 vedl samostatnou každodenní relaci Okénko a na začátku školního roku zaujal po Janu Kühnovi, který se stal sbormistrem Československého pěveckého sboru a Dětského rozhlasového sboru, pozici režiséra školského rozhlasu.

Práci se dětmi se Miloslav Disman intenzivně věnoval i během druhé světové války; například v letech 1942-1944 inscenoval na půdě Intimního divadla v Umělecké besedě, na scéně nazvané Intimní divadlo dětem s amatérským souborem mládeže hry pro děti a mládež, např. Karafiátovy Broučky. V únoru 1944 byl pak jmenován uměleckým šéfem Dětské scény Intimního divadla a v rámci akce Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě „Umění všem” se v listopadu 1944 se v Městské knihovně pro mládež konala dětská besídka, na které děti z Intimního divadla předvedly pod jeho vedením scénu zvířátek ze hry třináctiletého Václava Ryšánka Hrdina zlatého kapradí.

Během druhé světové války byl Disman členem ilegálního Národního výboru Československého rozhlasu a byl napojen na spisovatelskou sekci Výboru inteligence – ilegální odbojové organizace při komunistickém Ústředním národním revolučním výboru. Při květnovém povstání v roce 1945 působil jako jeden z rozhlasových hlasatelů a komentátorů. V květnu 1945 se stal prvním předsedou revoluční závodní rady a podle jeho osobních zážitků později vznikly knižní publikace Československý rozhlas v boji a Hovoří Praha.

Miloslav Disman (©Archiv Českého rozhlasu)

Po osvobození začal Disman pracovat na přetvoření transformaci DRDS v Ústřední studovnu umění pro mládež, velkoryse pojatou společenskou instituci. O prázdninách pořádal tzv. Broučkov, letní pracovní tábor Dismanova rozhlasového a divadelního souboru v Praze, při kterém působili i komunističtí Mladí průkopníci nově chystané Ústřední studovny. Po Únoru 1948 přestala být však myšlenka aktuální a Dismanovy programové záměry přestaly současné komunistické ideologii vyhovovat.

Od roku 1952 byl pak Disman vedoucím režisérem vysílání pro děti a mládež. V letech 1955, 1960 a 1965 reportérem československé spartakiády. V letech 1959-1970 pracoval jako externí pedagog na pražské Akademii múzických umění a byl rovněž aktivní v Mezinárodní organizaci divadel pro děti a mládež. V rozhlase pracoval až do roku 1971, kdy odešel do důchodu. Zemřel 21. dubna 1981. Za svou režijní rozhlasovou činnost, především za rozvíjení estetické výchovy mládeže, obdržel v roce 1953 Řád práce, u příležitosti 60. narozenin titul zasloužilý umělec a v listopadu 1966 Československou cenu míru.

Úvodní foto: Miloslav Disman (©Archivní a programové fondy Českého rozhlasu)