Zkonstruoval labuť pro Wagnerovu operu Lohengrin i nápovědní budku. Divadelní Bůh slunce Romuald Božek

Romuald Božek byl synem českého vynálezce Josefa Božka, konstruktéra prvního českého parovozu, který od roku 1805 pracoval na Stavovském polytechnickém institutu, první technické vysoké škole ve střední Evropě, jako asistent u známého profesora mechaniky Františka Josefa Gerstnera. Josef Božek tu byl mechanikem a hodinářem a pracoval nejen na vývoji prvního parního stroje v tehdejším Rakousku, ale také na stavbě parolodi a parního vozu. Ten byl předveden roku 1815 po Francouzovi Cugnotovi jako druhý parní vůz na kontinentu. Patrně nejvýznamnějším přínosem Josefa Božka pak byly jeho úspěchy v hodinářství. Stavěl přenosné, interiérové i věžní hodiny a pro potřeby výuky na polytechnice zhotovil soubor modelů hodinových kroků. Jako gymnazista také navrhl rekonstrukci a sestrojil téměř půl metru vysoký model porouchaného olomouckého orloje, ovšem olomoučtí radní tehdy na jím navrhované možnosti opravy nepřistoupili.

• Pražský orloj (©Milan Patka)

Není asi divu, že oba synové Josefa Božka se vydali v otcových stopách. Starší František vedl mechanickou dílnu a pokračoval v otcově práci i na škole. Mladší Romuald podlehl především kouzlu hodinových strojů, které měl od mládí kolem sebe. Už jako student se seznámil s pražským orlojem, když v roce 1828 kreslil jeho seskupení a detaily. V té době orloj nebyl v provozu, ale doba pro jeho rozsáhlou obnovu ještě nebyla příznivá. Když se k němu po čtvrt století v roce 1864 při velké opravě vrátil, navrhl řízení samostatným hodinovým strojem s Denisonovým krokem, který byl v té době moderním technickým řešením.

• Romuald Božek, veřejné uznání v tisku, 1875

Kromě opravy pražského orloje a práci na dalších časoměrných přístrojích (navrhl například astronomické kyvadlové hodiny) tvořilo podstatnou část technické práce Romualda Božka projektování vodních děl a vodní stroje. Navrhl několik vodárenských staveb a soustav. Je autorem návrhu vodovodu pro České Budějovice, Nové Město Pražské, Bělou pod Bezdězem, pražskou Stromovku či Letnou. V roce 1864 byl pověřen vybudováním vodovodu pro zámek Sychrov. Od roku 1854 byl také ředitelem pražských vodáren. Kromě vodárenství a vynálezů v hodinářské technologii se věnoval také konstrukci železničního podvozku, zabezpečovacím zařízením pro silniční dopravu, zhotovil kočár s lůžkovou úpravou a jeho invence pronikla i do oboru medicíny. Navrhl protézu po amputaci nohy ve stehně s excentrickým kolenním kloubem pro zednického políra Josefa Kosku, kterému po pádu z lešení zbyl jen čtyřcentimetrový pahýl stehna.

• Lohengrin v gondole, scéna z opery Lohengrin Richarda Wagnera (©meisterdrucke.cz)

Romuald Božek se významně se zapsal i do divadelních dějin

Zabýval se zdokonalováním různých jevištních zařízení a je též podepsán pod řešením nové konstrukce divadelní nápovědní budky. Ostatně i jeho bratr František se pohyboval v divadelním prostředí - pracoval jako známý mechanik pražského Stavovského divadla a mimo jiné odpovídal za provoz divadelních mechanických zařízení. V roce 1850 při Meyerbeerově opeře Prorok bylo použito k zvýšení uměleckého účinku konstrukce elektrogalvanického slunce drážďanského mechanika Jacobiho. Zařízení se nepodařilo po jedné z provozních poruch Františku Božkovi zprovoznit. Přizval tedy na pomoc svého bratra Romualda, který zařízení opravil a o dokonce zkonstruoval jeho novou verzi, skládající se ze čtyř optických zařízení, která zdařile imitovala celý východ slunce. Mechanismus byl použit v Nicolaiově opeře Veselé paničky windsorské a Božek si vysloužil přezdívku Bůh slunce.

V roce 1854 se Romuald Božek pokusil využitím většího počtu optických zařízení o zobrazení východu měsíce a o dva roky později zkonstruoval pro operu Lohengrin Richarda Wagnera mechanismus, který poměrně věrohodně předváděl pohybující se labuť. V roce 1863 obohatil možnosti divadelní scény o zařízení, které zdařile sloužilo pro scénu zjevování duchů v operetě Johanna Strausse Cagliostro.

Schopnosti a invence Romualda Božka byly mimořádné, spolupracoval s mnohými pražskými divadly a o jeho realizace v oblasti divadelní techniky projevily zájmem i evropské divadelní scény. Nejen divadla v Rakousku, ale i v Londýně, Berlíně, Brémách či Skandinávii. Mezi jeho vynálezy patří například konstrukce mechanického zařízení k vyvolání pohybu loutek pro zvýšení scénických efektů z roce 1862, praktického zařízení v podobě hromosvodu na divadelní budovu z roku 1867, či unikátní zlepšení zařízení propadliště nebo osvětlení celého prostoru divadelního interiéru.

Zabýval se i konstrukcí a technickým řešením mechanismu železné spouštěcí opony, ale k realizaci jeho vynálezu nedošlo ani po požáru pražského Národního divadla a vídeňského Ringtheater v roce 1881. V té době už pro neshody s řediteli pražských divadel Romuald Božek svou spolupráci s divadly ukončil a většina jeho technických řešení pro rozšiřování technických možností divadelních scén zůstala už pouze ve fázi modelů a nákresů.

Chartofon, sirenofon i Hymna pro prince Rudolfa

Romuald Božek se také intenzivně zajímal o hudbu. Chodil hrát na varhany do pražských kostelů a zabýval se i návrhy a stavbou nových hudebních nástrojů. V roce 1845 sestrojil roku chartofon, jazýčkový klávesový nástroj s papírovými ozvučnicemi, a o dvacet let později představil veřejnosti další klávesový nástroj, tzv. sirenofon, v němž tóny vyluzoval vzduch hnaný přes děrované papírové kotouče. Příležitostně též sám komponoval, a to jak vážnou, tak taneční hudbu. V roce 1878 zkomponoval mj. Hymnu pro korunního prince Rudolfa při příležitosti princovy návštěvy Prahy.

Český vynálezce, mechanik a divadelní technik Romuald Božek zemřel v Praze 30. dubna 1899, ve věku 85 let.

Úvodní foto: Romuald Božek (©Wikipedie)