Dívka v modrém vystoupila z obrazu na Zámku Slavkov u Brna

Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Zámek Slavkov patří k nejmohutnějším barokním zámkům na Moravě a je dominantou města Slavkov u Brna. Ten je znám především jako rezidence významného rodu pánů z Kounic a též jako místo, v jehož blízkosti se v roce 1805 odehrála bitva tří císařů, neboli bitva u Slavkova. Na Zámku Slavkov se natáčel film Otakara Vávry Dívka v modrém z roku 1939 s Lídou Baarovou a Oldřichem Novým v hlavních rolí.

Protektorátní černobílá komedie Dívka v modrém vznikla podle předlohy Felixe de la Cámara. Notář doktor Karas vezme k sobě domů do úschovy obraz představující mladou dívku. Je jí tak okouzlen, že k ní promlouvá, a dokonce ji i políbí. K jeho úžasu dívka z obrazu vystoupí a nechce se vrátit. Co si ale počne s opuštěným rámem a dívkou z masa a kostí?

O mimořádný divácký úspěch filmu se postarali především představitelé hlavních rolí. Lída Baarová, která tu v roli komtesy Blanky z Blankenbergu (respektive studentky Vlasty, která se za ni z popudu hrdinových rozverných přátel vydává) ukázala své komické vlohy, a spolu s ní Oldřich Nový v roli poněkud podivínského doktora Karase. Film získal na Filmových žních ve Zlíně cenu Filmového studia a Lída Baarová za svůj herecký výkon Národní cenu.

Zajímavostí je, že se v tomto filmu Lída Baarová poprvé a naposledy setkala před kamerou s další prvorepublikovou hereckou hvězdou Natašou Gollovu, ovšem pouze v jedné jediné scéně.

Sláva Nováček: Proč obraz tvůj nedá srdci spát

Slavkovský zámek se ovšem objevil i v celé řadě dalších snímků, například v televizním seriálu Napoleon, adaptaci románu Alexandra Dumase Tři mušketýři či filmu Modelář z roku 2020. Natáčel se zde i pátý díl seriálu Marie Terezie; jihomoravský zámek byl ovšem v seriálu zasazen do kulis rakouských Alp. Hraje totiž filmový Innsbruck, kde zemřel manžel slavné panovnice, František Štěpán Lotrinský.

Město Slavkov u Brna leží v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji 20 km východně od Brna na řece Litava. Jeho historické jádro je městskou památkovou zónou, přilehlá oblast Slavkovského bojiště je krajinnou památkovou zónou.

První písemný záznam o městě pochází z roku 1237. Tehdy král Václav I. potvrdil Řádu německých rytířů držbu města Novosedlic a čtyř okolních vsí. Od krále Václava IV. pak získalo město pečeť a znak, který je nejstarším dochovaným znakovým privilegiem v Česku. Na počátku 13. století zde vystavěl Řád německých rytířů baštu, jejíž zbytky lze ještě dnes najít v podzemí slavkovského zámku. Po konfiskaci králem Zikmundem Lucemburským počátkem 15. století se město postupně stalo vlastnictvím mnoha šlechticů.

V roce 1509 připadlo panství rodu Kouniců, kteří je pak ovládali více než 400 let. Nejvýznamnějším vlastníkem Slavkova byl kníže Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794), který v úřadu dvorního kancléře sloužil rakouské císařovně Marii Terezii i dalším třem jejím následníkům. Další významnou postavou v historii panství byl hrabě Václav Robert z Kounic (1848–1913), švagr skladatele Antonína Dvořáka a studentský mecenáš.

Barokní slavkovský zámek byl vystavěn podle návrhu italského architekta Domenica Marinelliho. Má 115 pokojů a patří k němu impozantní zámecký park ve francouzském i anglickém stylu. V současné době je veřejnosti přístupné téměř celé první patro slavkovského zámku. Jeho instalaci tvoří části kdysi rozsáhlé kounicovské galerie, jejíž počátky byly položeny v první polovině 17. století. K největšímu rozšíření rodové obrazárny došlo ve druhé polovině 18. století, kdy se zde nacházely nejen kopie, ale i originály děl slavných evropských mistrů. V důsledku ztrát, prodejů a požáru na konci 19. století se ovšem sbírka zmenšila na pouhé torzo, jehož části, zejména portréty členů rodu Kouniců, jsou využity v zámecké instalaci.

K nejcennějším zámeckým interiérům náleží místnosti západního křídla. Jejich stropy jsou vyzdobeny štukami Santina Bussiho a freskami Andrey Lanzaniho. Pozoruhodný je zejména tzv. Sál předků, vyzdobený monumentální nástropní freskou představující bohy na Olympu. Sál předků je pak propojen s oválným Historickým sálem, jenž byl dokončen až v šedesátých letech 18. století iluzivní výmalbou Josefa Pichlera a v němž bylo po bitvě u Slavkova 6. prosince 1805 podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií. Zvláštností tohoto sálu je jeho akustická stránka; koncepce sálu je totiž uzpůsobena tak, aby během vysokých politických jednání nebylo slyšet, o čem hovoří jednotlivé skupinky diskutujících, přesto, že stojí v těsné blízkosti.

Zpřístupněna je i oratoř zámecké kaple sv. Kříže, procházející oběma nadzemními patry. Ta byla dokončena jako poslední část zámku roku 1769 a její dominantou je oltář s monumentálními sochami andělů.

Nedílnou součástí zámeckého areálu je zámecký park, který patří k nejvýznamnějším historickým zahradám na území Moravy a jehož rozloha činí 15,5 ha. Původně renesanční zahrada byla za Václava Antonína knížete z Kounic a Rietbergu přetransformována do barokní podoby a v první polovině 19. století proměněna v anglický park. V 70. letech 20. století došlo k velkorysé rekonstrukci zámeckého parku, která vycházela mimo jiné z projektu z roku 1774 a vrátila mu jeho někdejší barokní podobu. Ústředním motivem architektonické kompozice jsou dva zahradní bazény instalované na osu západního vstupu s párem vodních nádrží. Prostranství dotváří volně situované barokní plastiky s mytologickou tematikou na podstavcích zdobených kartušemi a medailony a do přísně organizované geometrické kompozice jsou osazeny solitéry vzrostlých jehličnanů a listnáčů.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Poslechnout si je můžete i v mobilní aplikaci; ke stažení zde.

Foto: Profimedia