Kontroverzní nominace na klasické Grammy 2022

Grammy Awards, patrně nejprestižnější světová ocenění udílená hudebním nahrávkám, budou letos předána v Las Vegas 3. dubna tamního času.

Naši moderátoři Marek Šulc a Ondřej Fischer budou celé dění sledovat a v pondělním dopoledním vysílání Classic Praha 4. dubna přinesou aktuální informace.

Nominace jsou známy už několik měsíců. Ze světových dirigentů jsou na seznamu například Manfred Honneck, Thomas Dausgaard (orchestrální výkon) či Simon Rattle (operní nahrávka - Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky). Yannick Nézet-Séguin byl nominován hned třikrát: v orchestrální i operní kategorii, a rovněž coby klavírní doprovod mezzosopranistky Joyce DiDonato na nahrávce Schubertovy Zimní cesty. Mezi nominovanými instrumentalisty dále najdeme interprety jako Yo-Yo Ma, Emanuel Ax nebo Gil Shaham (kompletní výčet nominací je dostupný zde).

Výše uvedená jména jsou ve světě klasické hudby etablovaná a nejspíše nikoho nepřekvapí. Jiná jsou však terčem stížností - v článku na svých webových stránkách o tom píše britský deník Guardian. Spornými umělci jsou prý zejména Jon Batiste a Curtis Stewart. První z nich, jazzový pianista, skladatel a držitel Oscara za filmovou hudbu, je nominován v kategorii "nejlepší soudobá klasická kompozice" za kus pojmenovaný Movement 11' . Druhý z nich, houslista pohybující se na pomezí žánrů, soutěží v kategorii "nejlepší klasické instrumentální sólo" se svým albem Of Power.

Proti těmto nominacím se ohradil například skladatel Marc Neikrug, sám kdysi nominovaný. Ve svém dopise adresovaném akademii přirovnal nominaci autora populární hudby na "klasickou" Grammy k udělení Nobelovy ceny za literaturu Bobu Dylanovi před šesti lety. Apostolos Paraskevas, profesor bostonské hudební školy Berklee College of Music, je obdobného názoru: "Netvrdím, že klasická hudba je lepší než jazz - mám rád oba žánry. Neměli bychom ovšem míchat hrušky s jablky," vysvětluje. "Ostatní skladatelé, kteří jsou nominovaní v klasické kategorii, píšou úžasné symfonie a opery. Batistova skladba má dvě minuty a někdo v ní hraje sekvence v jazzovém stylu. Pokud tu cenu dostane, bude to políček uštědřený nám všem." Dodal, že jako hlasující člen akademie se během let již setkal s rozporuplnými nominacemi, doposud však s ničím takovým jako letos.

Producentka vážné hudby Asgerdur Sigurdardottir, která se zaměřuje na klasickou kytaru, argumentuje takto: "Já osobně nerozumím žánrům jako gospel nebo reggae, nicméně jsem oprávněna v těchto kategoriích hlasovat. To ovšem také znamená, že v oblasti klasické hudby mohou hlasovat lidé, kteří pro změnu nerozumějí jí."

Zatímco Jon Batiste situaci nekomentoval, houslista Curtis Stewart (jenž má klasické hudební vzdělání) uvedl, že zařazení své nahrávky do klasické kategorie nemá potřebu ospravedlňovat. Sám sebe prý vnímá jako klasického hudebníka, nicméně svou tvorbou se podle vlastních slov snaží zpochybňovat zavedené kategorie, které "po desetiletí vyčleňovaly klasickou hudbu z okruhu zájmu mnoha posluchačů."

Proti hudebnímu škatulkování a striktnímu oddělování hudby klasické a populární se loni postavil například i houslista Nigel Kennedy. Značné mediální pozornosti se dostalo jeho sporu s rádiem Classic FM, jež mu údajně zakázalo hrát hudbu Jimiho Hendrixe na koncertě pořádaném touto stanicí v Royal Albert Hall. Poté, co jej požádali, aby místo Hendrixe zahrál raději "vhodnější" Čtvero ročních období Antonia Vivaldiho, houslista z koncertu odstoupil a nazval takový přístup "hudební segregací". Jak se s žánrovou problematikou popasuje americká Národní akademie hudebního umění a věd a zda převáží konzervativní, nebo spíše "crossoverový" přístup, budeme nejspíše moci pozorovat v příštích ročnících.

Foto: Profimedia