Padesátiny oslaví Karajanova akademie Berlínské filharmonie koncertem

Karajanova akademie byla při Berlínské filharmonii založena počátkem 70. let minulého století tehdejším šéfdirigentem tělesa, Herbertem von Karajanem. Její motto zní: "Učte se od profesionálů." Členové Berlínské filharmonie si v akademii především vychovávají své budoucí kolegy, nicméně její absolventy můžeme najít i v jiných prestižních orchestrem po celém světě, od Londýnských symfoniků a orchestru nizozemské Concertgebouw až po Hongkongskou filharmonii.

Oslava půlstoletí od výročí založení akademie proběhne 7. května v 19 hodin v sále Berlínské filharmonie formou benefičního koncertu. Veškerý výtěžek pak bude věnován na provoz této hudebně vzdělávací instituce. Společně s členy Berlínské filharmonie, kteří jsou zároveň sami absolventy Karajanovy akademie, budou v orchestru hrát současní stipendisté. Provedení Mozartovy Symfonie č. 36 C dur, takzvané "Linecké", bude řídit japonská dirigentka Nodoka Okisawa, jež je také stipendistkou akademie a zároveň i asistentkou šéfdirigenta Berlínských filharmoniků. Sám šéfdirigent Kirill Petrenko se pak zhostí vděčné Beethovenovy Symfonie č.5 c moll , tedy slavné "Osudové".

Nebudou však znít pouze díla klasicistních velikánů. Ve světové premiéře bude na koncertě uveden také violoncellový koncert pojmenovaný Nachtergebung z pera soudobého korejského autora Donghoona Shina: ten loni vyhrál Skladatelskou cenu Claudia Abbada udílenou Karajanovou akademií a violoncellový koncert byl u něj tudíž objednán speciálně pro tuto příležitost. Sólového partu se v jeho skladbě zhostí francouzský violoncellista Bruno Deleplaire, další bývalý stipendista, který je nyní už devět let (od pouhých čtyřadvaceti) v Berlínské filharmonii prvním sólovým hráčem na svůj nástroj.

Svou "Lineckou" Symfonii č. 36 C dur napsal Wolfgang Amadeus Mozart údajně během pouhých čtyř dnů, když se v roce 1783 krátce zastavil se svou manželkou v Linci během cesty ze Salzburgu do Vídně. Jakmile se tamní hrabě dozvěděl o skladatelově příjezdu, narychlo se rozhodl uspořádat koncert a Mozart tak musel tvořit tempem poněkud závratným i na své poměry.

Beethovenovu Symfonii č. 5 c moll asi není třeba dlouze představovat: patří k nejuváděnějším kusům symfonického repertoáru po celém světě. Její "osudové" přízvisko jí však, jako v mnoha podobných případech, nejspíše nepřipsal sám skladatel: asociace ústředního tématu a "klepání osudu na dveře" pochází od Beethovenova sekretáře Antona Schindlera, jenž dnes není považován za příliš důvěryhodný zdroj informací o skladatelově životě a díle. Ještě jiný specifický význam pak dostalo dílo v časech druhé světové války, kdy bylo pravidelně vysíláno stanicí BBC a pro mnoho Britů se stalo hudebním symbolem vítězství, patrně na základě podobnosti římské číslice V a úvodního písmene slova "Victory".

Foto: Profimedia