Karneval zvířat. Zoologická přehlídka s hudebním doprovodem

Velká zoologická fantazie z pera francouzského skladatele, v níž defilují za doprovodu hudebních nástrojů zvířata - lev s mohutnou hřívou, ukvokané slepice, ladné antilopy, pomalé želvy, obrovský slon i zasněná labuť.

Naše putování říší paní Hudby pomaličku končí. Pojďme se tedy dnes společně pěkně pobavit a poveselit. Co říkáte? Zvu vás na karneval! A ne ledajaký! Karneval zvířat. I když mě bohužel s tím pozváním už předběhl francouzský skladatel Camille Saint-Saens, který tuhle velkou zoologickou fantazii napsal.

Úvod celého karnevalu patří králi všech zvířat. Za doprovodu dvou klavírů přichází z bujné lesostepi důstojným krokem lev s mohutnou hřívou.

Čekali byste, že hned v závěsu za ním přicházejí ukvokané slepice a kokrhající kohout? V jejich kdákání je mocně podporují především nástroje z rodinky smyčců a dva klavíry.

A znovu dva klavíry. Ty rychlé běhy po klaviatuře nahoru a dolů – to jsou štíhlé nožky ladných antilop. Antilopy patří mezi nejrychlejší suchozemská zvířata. Teď se prohánějí po bílých i černých klávesách nahoru a zase dolů. A jejich kopýtka vyťukávají stupnice.

A tohle už jsou po-ma-lé žel-vy. Hlavu mají vystrčenou z krunýře a pátravě a důkladně si prohlížejí okolí. Kam by chvátaly? Patří k dlouhověkým živočichům. Některé se dožívají až 180ti let. Tak nač spěchat?

Raz dva tři, raz dva tři. V poklidném valčíkovém rytmu se teď v zástupu zvířat pohupuje obrovský slon. Chobotem mává v rytmu ze strany na stranu. Občas jím nabere trochu písku, který si hodí na záda, aby se v tom žáru, který kolem panuje, trochu ochladil. Do tance mu vyhrává kontrabas a klavír.

Daleko mrštněji se ovšem pohybují právě se blížící klokani. Skáčou pěkně vysoko i daleko. Hop, hop, hop – slyšíte?

Vypadá to neuvěřitelně, ale karnevalu zvířat se účastní i celé akvárium. V průzračně modré vodě, ve které se lehce pohupují vodní trávy, se líně prohánějí pestrobarevné rybky. Křehkou krásu jejich pohybu podtrhuje zvuk smyčců, lehké běhy klavírů, stříbrný zvuk flétny a skleněné harmoniky.

A už jsou tu zvířata s dlouhýma ušima. Ne-pří-je-mně pískají a vržou. Nebo to vržou smyčce? :) Sama nevím. :)

A hned za nimi kukačka v hlubokém lese. Klidný lesní porost a chládek mezi stromy vykreslují dva klavíry. Kukačkou se stal klarinet. A neodbytně se hlásí o pozornost.

Z poklidného a důvěrně známého lesa jako bychom se teď jedním skokem ocitli v exotické a neprostupné džungli. Slyšíte ten znepokojivý šum a bzukot? Trylkují tu pestrobarevní ptáci, poletují exotičtí motýli. Ttřepetají velkými křídly a rozechvívají tropický vzduch. A hleďme! Kdepak džungle! Ocitli jsme se ve voliéře!

Mezi zvířata se nám teď vloudili dva klavíristé. Oba pečlivě cvičí klavírní stupnice. Nahoru a zase dolů. A znovu a znovu. Až do omrzení...

Kdo to má vydržet? Není divu, že se tu teď objevily zkameněliny. Jen neživý kus může dokolečka poslouchat to neustálé ťukání do klaviatury. Ale zkameněliny nejsou rozhodně žádní suchaři. Tedy hudebně. Melodii přednáší xylofon, uplatní se i smyčce, dva klavíry, klarinet.

Průvod uzavírá půvabná, lehce zasněná labuť. Krk má tak dlouhý a štíhlý jako je hmatník violoncella, které vyzpívává její píseň.

A už nás čeká velkolepé finále. Patří všem zúčastněným. Zvířatům i hudebním nástrojům. Všichni naplno rozehrávají své party a ukazují, co umí. Klavíristé prohánějí hbité prstíky po klaviatuře, přidávají se smyčce, dechové nástroje i křehce znějící xylofon. A tímhle radostným hudebním mumrajem končí naše návštěvy u paní Hudby. Ale nebuďte smutní. Vy se k ní můžete sami vracet, kdykoliv se vám zachce. Říše paní Hudby nemá hranice. A vždycky každého ráda přijme s otevřenou náručí.