Labutě v divadle ? V baletu je možné (téměř) všechno

Příběhy, které se dají vyjádřit pomocí hudby beze slov a bez zpěvu. Pohybem a tancem. To je balet.

Slyšíte? O vaši pozornost se zase hlásí paní Hudba. Minule jsme společně v její říši navštívili operní představení. Jak už víme, děj příběhu se v opeře nevypráví slovy, ale hudbou. Zpěvem za doprovodu orchestru. Ale příběhy se dají vyjádřit s pomocí hudby i beze slov a bez zpěvu. Pohybem a tancem. A tak vás dnes zvu znovu do divadla. Tentokrát na představení baletní.

Balet byl součástí divadelních a operních představení už od doby baroka. Na scéně se objevovali tanečníci v kostýmech a jejich vystoupení od sebe oddělovala jednotlivé scény. A nemuseli to být zdaleka jen tanečníci! Třeba v opeře italského skladatele Amilcare Poncchielliho Gioconda tancují na scéně hodiny. Slyšíte, jak si při tom cinkají do rytmu?

Později už tanečníci pohyby a tancem vyprávěli celé příběhy sami. A tak vznikl balet.

Baletní představení podobně jako opera zpracovává nějaký příběh, děj. Libretista napíše libreto – tedy úlohy pro jednotlivé postavy i záplatku příběhu. Nu a hudební skladatel k baletu napíše hudbu, na kterou budou tancovat sólisté i celý baletní soubor. A pak baletní mistr vymyslí choreografii. Určí sólistům i baletnímu souboru, kdy a jak se mají po jevišti pohybovat. Odkud kam tančit, kam s rukama i nohama :-) Tak, aby to spolu s výrazem v obličeji vyjadřovalo to, co si jejich postava myslí a co cítí. Aby bylo z hudby a z tance jasné, co se právě děje. Teď proti sobě stojí dvě skupinky mladých bojovníků ozbrojených šavlemi. A pěkně to mezi nimi jiskří!

Námětem baletů často bývají pohádkové příběhy. Na jevišti se odvíjejí osudy zakletých princezen a udatných princů. Vznášejí se tu lehkonohé víly, tančí půvabné labutě, ale třeba i oživlé loutky, stromy či zvířátka. Takhle poletuje po jevišti - a možná i nad jevištěm - modrý pták ve známé pohádce o Šípkové Růžence. Hudbu k baletu o princezně, která usne poté, co se píchne do prstu o trn růže, napsal Sergej Prokofjev.

Jak známo – spící krasavici – Šípkovou Růženku, musí probudit a ze zakletí vysvobodit statečný princ. A stejně tak je tomu i v pohádkovém baletu Labutí jezero dalšího ruského skladatele Petra Iljiče Čajkovského. Hodnou princeznu Odettu zlý čaroděj Rudovous promění v labuť. A teprve princ ji svou láskou dokáže ze zakletí vysvobodit. V téhle scéně se Odetta a labutě vracejí na jezero.

Balet je krásná podívaná. Kromě půvabných tanečnic a urostlých tanečníků v krásných kostýmech jsou na jevišti také malované dekorace. Dokreslují prostředí, kde se příběh odehrává. Součástí baletního představení bývají také často složité a krásné efekty. Tu se labuť snese od stropu, tu víla naopak vzlétne. Na jevišti se může objevit blesk, hrom, ale může tu stát třeba i větrný mlýn nebo perníková chaloupka.

Balet je jako stvořený k tomu, abychom si vysnili krásný a třeba i neskutečný příběh. A nechali se unášet hudbou a půvabem tance.

Ale nemyslete si! To, co vypadá jako lehounké poletování po jevišti, všechny ty výskoky, otočky a piruety – to je ve skutečnosti pěkná dřina. Baletky a baleťáci mají často tělo poseté modřinami a palce na nohách odřené do krve od tance na špičkách. Přesto, že mají speciálně vyztužené baletní střevíce. A to nemluvím o tom, že před představením musí hladovět. Jinak by je večeře tlačila v břiše. A princ by pak možná princeznu ani neunesl :-)

Tak co? Líbilo se vám ve světě baletu? Tak slibuji, že se tam ještě vrátíme.