Rodina plná žíní. Od houslí ke kontrabasu
K čemu jsou v muzice koňské žíně? A jak zní jednotlivé smyčcové nástroje? Housle, viola, violoncello, kontrabas. Kompletní rodina smyčců.
Tak vás opět vítám v království paní Hudby. Ta vládne nejen notám, ale i všem nástrojům, které v hudební říši žijí pospolu v celých rodinách. A dnes navštívíme rodinu smyčců.
A jejejeje… Teď se mi zdá, že jsem zaslechla nějaké skřípání, kvílení, vrzání… Že ony se tam dětičky zase hádají a perou? Nejmenší členové této smyčcovic rodiny jsou totiž housle – a řeknu vám, jsou někdy pěkně neposlušné a nezvedené... Nechce se jim uklízet svoje postýlky - tedy pouzdra - a pořádně se starat o svůj smyčec... Smyčec je hůlka, mezi jejímiž konci jsou napnuté koňské žíně (tedy vlastně vlasy z koňského ocasu :-). Houslista jej drží v pravé ruce a přejíždí jím po strunách houslí, které si levou rukou přidržuje pod bradou. Nu a smyčec se musí pořádně natřít, aby po strunách pěkně klouzal sem a tam.
A už je tu maminka – je trochu větší než housle a má trochu hlubší a moc příjemný hlas. Jmenuje se viola.
Ptá se – už jste děti připraveny, máte umyté krčky? Aby se tak teď ještě zeptala, jestli mají taky housličky vyčištěná ouška?! Ale ne, vždyť housle ouška nemají … Ale krčky ano a právě na nich jsou nataženy čtyři struny, na které se hraje…
Ještě hlubší hlas než viola má violoncello – takový tatínek v rodině smyčců. Violoncello je tak velké, že violoncellista, když na tenhle nástroj hraje, si je musí opírat o zem – pod krk se mu už nevejde a ruce by při hmatání po strunách a tahání smyčcem musel mít dlouhé jako opička nebo jako slon chobot... Nu a k té smyčcové rodince patří ještě babička basa – tedy kontrabas – a tu můžete slyšet například právě ve skladbičce, která se opravdu jmenuje Slon a napsal ji skladatel Camille Saint-Saens.
Nu a na závěr si poslechněte, jaké to je, když si celá rodina smyčců zamuzicíruje pěkně dohromady.
