Čardášový král Emmerich Kálmán zemřel před 70 lety

Emmerich Kálmán, vlastním jménem Kálmán Imre, se narodil do bohaté židovské rodiny, tehdy ještě s příjmením Koppstein. Jeho otec Károly Koppstein, obchodník s obilím, ovšem hazardně investoval nemalé peníze do místního divadla a v souvislosti s hospodářskou recesí v roce 1892 zbankrotoval. Rodina se přestěhovala do Budapešti, změnila si jméno na Kálmán

a svých šest dětí (2 chlapci a 4 dívky) museli rodiče rozdělit mezi příbuzné.

Malý Emmerich měl od malička zájem o hudbu a prokazoval i nesporný talent (např. se naučil nazpaměť zpívat celou 2. maďarskou rapsódii od Ference Liszta). Začal hrát na klavír, ale v důsledku časné artritidy a též poranění ramene musel studium přerušit. Později vyměnil klavír za studium hudební teorie a kompozice na Hudební akademii v Budapešti u německého skladatele a dirigenta Hanse von Koesslera, kde byli jeho spolužáky například Béla Bartók a Zoltán Kodály. Na přání svého otce pak studoval od roku 1900 kromě hudby i práva na Budapešťské univerzitě. V rámci absolutoria na hudební akademii uvedl na závěrečném koncertě v roce 1904 svou první symfonii Saturnálie, která tehdy zazněla poprvé a zároveň i naposledy.

Po absolutoriu studií práv byl Emmerich Kálmán zaměstnán u Samuela Bakonyiho, ovšem jakožto právník se vůbec neosvědčil. Když měl zastoupit stávkující železničáře u soudu, nestihl si ani prostudovat spis. U soudu tedy zcela pochopitelně neuspěl, a byl po dohodě propuštěn, o čemž ovšem dlouhou dobu jeho rodiče neměli ani tušení.

Právní praxi vyměnil za přispívání do hudebního periodika

Místo právní praxe nastoupil jako hudební kritik do deníku Pesti Napló. V té době složil druhou symfonii Endre a Johanna, která se ovšem stejně jako jeho první symfonie nesetkala s úspěchem. Tehdy Kálmán v žertu utrousil, že se příště zaměří raději na operetu. Podnítili jej i úspěchy Oscara Strausse a Leo Falla, i jeho spolužáka a přítele Victora Jacobiho, který začal psát operety hned po absolvování Hudební akademie.

Pustil se tedy do kompozice lehčího žánru, ovšem o jeho první operetu Podzimní manévry maďarské Královské divadlo v Budapešti neprojevilo zájem. Ve svém zoufalství se tedy odvážně obrátil na ředitele budapešťského divadla Vígszínház, kterému se jeho opereta zalíbila a rozhodl se ji uvést. Rozhodnutí to bylo odvážné, ale ukázalo se jako úspěšné. Odvážné proto, že Vígszínház měl do tehdy na programu jen činohru, a úspěšné proto, že premiéra 22. února 1908 měla obrovský úspěch. Zaregistroval jej i ředitel Theater an der Wien, Viliam Karczag, který následně operetu uvedl ve svém divadle v upravené verzi 21. ledna 1909. Po vídeňském úspěchu následovalo úspěšné uvedení v dalších světových divadlech a vídeňské divadlo pak uvedlo i další Kálmánovy operety – Čardášovou princeznu v roce 1915, Hraběnku Maricu v roce 1924 či Cirkusovou princeznu (1926). Úspěch těchto operet byl postaven i na tom, že v nich Kálmán využíval maďarské čardášové hudební motivy, které vhodně skloubil s vídeňskou operetní tradicí.

Hitlerovu nabídku stát se “čestným árijcem” a emigroval z Německa do zahraničí

V roku 1938 musel Kálmán kvůli svému židovskému původu opustit Vídeň. Vídně. Navzdory svému židovskému původu sice patřil k oblíbeným skladatelům Adolfa Hitlera, ale poté, co odmítl Hitlerovu nabídku stát se “čestným árijcem”, bylo po jeho emigraci uvádění jeho děl v nacistickém Německu zakázáno a on sám díky pomoci maďarského viceadmirála velícího rakousko-uherskému válečnému loďstvu, Miklóse Horthyho, odjel přes Švýcarsko do Paříže. Když pak později hrozil vpád nacistů i do Francie, odjel do New Yorku, kde byl už díky svým předchozím operetám dobře znám, a krátce žil i v Hollywoodu.

Během druhé světové války zkomponoval operetu Marinka. Přestože bylo dílo úspěšné, nemělo už takový ohlas jako Kálmánovy předešlé operety. Po válce se Kálmán vrátil do Evropy, v roce 1949 navštívil Vídeň v roce 1950 se usadil v Paříži. Tady také o dva roky později ve svých 71 letech 30. října 1953 i zemřel. Jeho poslední opereta Arizona Lady byla uvedena v Bernu až po jeho smrti.

• Emmerich a Věra Kálmánovi (©GettyImages)

V otcově práci pokračoval prvorozený syn Charles Kálmán

První Kálmánovou manželkou byla Paula Dvorak, která zemřela v roce 1928 po těžké nemoci. Jeho druhou manželkou se stala chudá ruská emigrantka Věra Nastasja Makinská, která žila v úplné chudobě ve Vídni a snažila se zde prosadit jako herečka. Kálmán se do ní natolik zamiloval, že jí dal přednost před vznešenou a vlivnou (a také mladou a krásnou) Agnesou Esterházy.

Ostatně jejich příběh je jak z červené knihovny. Kálmán svou manželku natolik miloval, že jí toleroval její značnou marnotratnost a rozhazovačnost. Když se pak společně přestěhovali do USA, paní Věra se tu zamilovala a s Kálmánem se rozvedla. Po čase si rozchod rozmyslela a opět se za Kálmána provdala. Manželství tentokrát vydrželo až do Kalmánovy smrti a lze jej dokonce považovat za poměrně šťastné. Po skladatelově smrti se vdova Věra s obrovskou energií věnovala zachování manželova kultu. Jejich prvorozený syn Charles Kálmán (1929–2015) se později stal také hudebním skladatelem. Dokonce dopsal Kálmánovu poslední operetu z kovbojského prostředí Arizona Lady, na které skladatel pracoval před svou smrtí. pracoval od roku 1948/49, dokončil jeho syn Charles. Její premiéra se uskutečnila posmrtně 1. ledna 1954 na Bayerischer Rundfunk (záznam byl později vydán na CD v Operetta Archive v Los Angeles). Divadelní premiéra se konala o šest týdnů později v Bernu.

Kálmán ve filmu, na železnici i ve vesmíru

V roce 1955 byla Emmerichu Kálmánovi pojmenována ulice Kalmanstraße ve Vídni-Hietzingu. Kromě toho po něm byla pojmenována planetka (4992) Kálmán. Noční vlak Mnichov–Vídeň–Budapešť (EN 462/463) nese název “Kálmán Imre”. V roce 1958 byl o jeho životě natočen západoněmecký životopisný film Der Czardas-König (Čardášský král) s Gerhardem Riedmannem v hlavní roli.

Úvodní foto: Emmerich Kálmán (©GettyImages)