„Čechy krásné, Čechy mé…“ Autor známé písně Vlastenecké hory Josef Leopold Zvonař se narodil před dvěma sty lety

Josef Leopold Zvonař se narodil 22. ledna 1824 jako syn zednického tovaryše v Kublově u Berouna. Do tajů hudby jej už od útlého dětství zasvěcoval nevidomý strýc Frýbort, později se díky místním učitelům naučil hrát na housle, klarinet, lesní roh, flétnu i klavír. Rodiče si původně přáli, aby se vyučil krejčím, ale kublovský farář Josef Dmych poznal chlapcův talent a rodiče přesvědčil, aby chlapec mohl studovat. Po složení zkoušek u piaristů v Berouně odjel pak Zvonař v sedmnácti letech do Prahy na přípravný učitelský kurs.

Protože jej ovšem lákala hudba, přihlásil se roku 1842 na varhanickou školu, kterou vedl Karel František Pitsch. Praktická hra na varhany mu ovšem příliš nešla; daleko úspěšnější byl v hudební teorii a skladbě. Ředitel Pitsch si toho všiml a v roce 1844 mu na své škole nabídl místo asistenta a později druhého učitele zpěvu. Zvonař tu následně učil plných šestnáct let a v roce 1858, po Pitschově smrti, se na půl roku stal i zatímním ředitelem.

Od dob studií se Zvonař věnoval rovněž kompozici. V letech 1843–47 komponoval především německé písně pro klavír, ovšem bez většího úspěchu. Později se zaměřil na zhudebňování českých básní, např. Čelakovského, Chmelenského, či Picka. Složil mimo jiné hudbu pro známou píseň Vlastenské hory („Čechy krásné, Čechy mé“) Václava Jaromíra Picka.

Od roku 1858 přispíval Josef Leopold Zvonař do hudebního časopisu Dalibor. Jeho články prozrazovaly sečtělost, dobrý úsudek a svědomitost autora. V témže roce také hodně cestoval, navštívil Itálii, Salcburk, Bavorsko a Tyrolsko. O cestě napsal reportáž pro Pražské noviny.

Dokud neexistovaly české hudební spolky, účastnil se činnosti v německých spolcích Jednota cecilská nebo Žofínská akademie, v roce 1861 se stal spoluzakladatelem a místopředsedou českého pěveckého sboru Hlahol. Po založení Vyšší dívčí školy v Praze se na tomto ústavu stal učitelem zpěvu a od roku 1863 byl také ředitelem kůru u sv. Trojice. Na začátku roku 1865 pořádal pro Uměleckou besedu přednášky o lidových písních.

Josef Leopold Zvonař zemřel v Praze 22. listopadu 1865 v necelých 42 letech na tuberkulózu. K jeho předčasné smrti nepochybně přispělo i velké pracovní vypětí, jemuž byl vystaven. Pohřben byl v rodné obci za velké účasti rodáků i členů Hlaholu.

Většina prací Josefa Leopolda Zvonaře je dnes zapomenuta, stál však u zrodu české hudební pedagogiky, z níž později vyrostli další talentovaní hudebníci. Vytvořil základy české hudební pedagogiky, na něž pak navázali mnozí jeho následovníci, a aktivně přispěl ke vzniku řady hudebních institucí a spolků.

Zvonař je autorem šedesáti písní s německými i českými texty, třiceti mužských sborů, tří mší a několika menších chrámových skladeb, také několika sonát pro klavír, varhany i komorních skladeb, dále i dvou oper a čtyř orchestrálních předeher. Kromě příspěvků do hudebního časopisu Dalibor, vydal knižně sborník písní a několika odborných hudebních publikací.

• Rodný dům Josefa Leopolda Zvonaře (©Wikipedie)

Ve své době byl Josef Leopold Zvonař velmi uznávanou osobností. Dobový tisk přinesl např. zprávu, že pěvecký sbor v Kopidlně požádal v červnu 1865 mistra o svolení použít jeho jméno v názvu spolku. Zvonař odmítl se zdůvodněním, že taková čest náleží především osobnostem již zemřelým. S odvoláním na tento argument pak spolek přijal jeho jméno v prosinci téhož roku, po Zvonařově smrti. 24. září 1871 byla na jeho rodném domě osazena pamětní deska.

Úvodní foto: Josef Leopold Zvonař (©Wikipedie)