Co bylo skutečnou příčinou Smetanovy hluchoty?

Letošní ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro je definitivně za námi. Mnohým z nás však možná ještě v duších a srdcích resonuje jímavá hudba Bedřicha Smetany, jehož slavným cyklem symfonických básní Má vlast (ostatně jako každoročně) byl festival zahájen.

Je neuvěřitelné, že valná část tohoto hudebního klenotu vznikla v době, kdy byl český skladatel již totálně hluchý. První skladbu cyklu, Vyšehrad, začal Smetana komponovat koncem září 1874, kdy ještě nebyl zbaven sluchu úplně, ovšem během října toho roku ztratil už i jeho poslední zbytky. Skladbu tedy dokončil 1. listopadu již jako úplně neslyšící, aniž by se ztráta sluchu nějak podepsala na jeho práci. Do konce roku 1874 zkomponoval ještě Vltavu, další dvě části, Šárku a Z českých luhů a hájů, napsal následující rok. K práci na cyklu se pak vrátil v letech 1878/79, kdy vznikly poslední dvě skladby, a sice Tábor a Blaník, které na sebe úzce navazují. Je tedy evidentní, že dílo vznikalo v době, kdy si je skladatel již nemohl reálně poslechnout a celou hudební kompozici, včetně mistrné orchestrace, si mohl „přehrávat“ pouze ve své hlavě.

Co vlastně bylo příčinou Smetanovy hluchoty? Definitivní odpověď dala věda až sto letech po smrti tohoto českého hudebního velikána.

Bedřich Smetana přišel na svět v roce 1824 v rodině nájemce pivovaru v Litomyšli. Jeho otec František (Franz) Smetana byl ženatý třikrát a měl celkem 18 dětí, z nichž však sedm zemřelo v raném dětském věku. Bedřich byl třetím dítětem z třetího manželství (v celkovém pořadí jedenáctým dítětem) a první přeživší syn! Vedle pěti nevlastních sester z otcova druhého manželství (Anna, Klára, Žofie, Marie a Ludmila) měl vlastní sestry Albínu, Barboru (Betty) a Františku a mladší bratry Antonína a Karla. Oba Smetanovi rodiče měli jisté hudební nadání; matka, Barbora Lynková pocházela ze stejného rodu jako skladatel Jiří Ignác Linek, otec sice nebyl přímo z muzikantské rodiny, ovšem nadšeně amatérsky pěstoval komorní hudbu. Svého syna od útlého věku zasvěcoval do hry na housle a v pěti letech nechal Bedřichovi dávat hodiny hry na klavír od místního učitele a hudebního organizátora Jana Chmelíka. Brzy byl tedy malý Bedřich schopen veřejného vystupování a 4. října 1830 se představil na hudební akademii litomyšlských filosofů s předehrou k opeře Daniela Aubera Němá z Portici. Ještě v Litomyšli začal Bedřich Smetana komponovat i jednoduché kousky; první dochovaná skladba – nedokončený kvapík D dur však vznikla až v Jindřichově Hradci, kam se rodina přestěhovala roku 1831, když otec získal výhodnější čtyřletý nájem pivovaru hraběte Černína z Chudenic.

V deseti letech utrpěl malý Bedřich zranění, které zanechalo trvalé následky. Při klukovské hře s vrstevníky jim explodovala láhev se střelným prachem a Bedřicha zasáhly střepiny do pravé tváře. Malý Bedřich se snažil ošetřit si zranění omytím v rybníce; zřejmě i proto, aby se vyhnul potrestání za klukovinu. To se ovšem neukázalo jako dobrý nápad; poraněné místo se zanítilo a chlapce postihl bolestivý zánět horní a dolní čelisti i spánkové kosti. Důsledkem byla deformita tváře a přetrvávající bolestivost. Následky tohoto zranění pak Smetana v dospělosti maskoval plnovousem, který byl z tohoto důvodu poněkud nesymetrický. Oproti některým spekulacím se však toto zranění na Smetanově postižení hluchotou nijakým způsobem nepodílelo.

Po ukončení studií se Smetana stal kapelníkem Prozatímního divadla. Byl váženou osobností pražského hudebního života a zapáleným vlastencem, v první řadě však významným hudebním skladatelem. Přesto jej část kritiky zpočátku nepřijímala a jeho práce – jak kapelnická, tak autorská – bývala častým předmětem vášnivých sporů. S přibývajícími lety sice veřejnost přesvědčil o kvalitě své hudby, ovšem zásadní limit jeho dalšího hudebního vývoje představoval zdravotní stav. A onemocnění, kterému se v té době říkalo „choroba divadel“. Bedřich Smetana se totiž nakazil syfilidou.

První následky infekčního onemocnění se objevily už v roce 1862, tedy ve Smetanových 38 letech, kdy zaznamenal první sluchové halucinace. O 12 let později slavný skladatel kompletně ohluchl, a musel se vzdát kariéry dirigenta i operního ředitele. Přesto však i nadále komponoval a v této době vznikla jeho nejzásadnější díla, kromě zmiňované Mé vlasti například též známý cyklus Českých tanců, Smyčcový kvartet „Z mého života“, či jeho opera Libuše. Z existenčních důvodů po odchodu z divadla přijal v té době Smetana nabídku svého zetě, aby se s rodinou přestěhoval k rodině své dcery do středočeské obce Jabkenice.

(Smetanův pomník od sochaře Františka Bílka v Jabkenicích)

Zdravotní stav skladatele se však dále zhoršoval. Začal mít výpadky paměti, byl zmatený, měl závratě, při chůzi vrávoral a padal, měl problémy s artikulací. Jeho přibývající agresivita se někdy zvrhla až v sebedestrukci a poslední rok života se již nedokázal sám o sebe postarat. Po jednom zvláště těžkém záchvatu šedesátiletého skladatele převezli do pražského ústavu pro choromyslné, kde po měsíci zemřel.

Dobová diagnóza Smetanovy nemoci zněla anoia (pošetilost, pomatenost), a tvrdí, že to bylo zcela nepochybně na podkladě pokročilé arteriosklerózy. Do nedávné doby se i ve 20. století lékařské kapacity přely o to, zda skutečnou příčinou Smetanova duševního kolapsu byla prodělaná infekce v dětství, kornatění mozkových tepen, anebo syfilis. Poslední výsledky výzkumů se kloní spíše k poslední možnosti a hlavním argumentem je velmi vysoká hladina protilátek na syfilis v ostatcích skladatelova těla, což by bez onemocnění nebylo možné.

To ostatně uvedl už i profesor Jaroslav Hlava, který prováděl pitvu Smetanova těla a diagnostikoval právě progresivní paralýzu jako následek příjice, tedy syfilis. Tato s největší pravděpodobností skutečná příčina Smetanovy smrti, tedy progresivní paralýza způsobená pohlavní nákazou, se ovšem po jeho smrti dlouhá léta tajila. Důvodem bylo především to, že by tato skutečnost mohla znamenat znevažování českého hudebního génia. Sto let po Smetanově smrti však byly skladatelovy ostatky exhumovány a vědecká vyšetření zbytků tkání prokázala, že příčinou jeho problémů byla skutečně syfilis.

Foto: Profimedia