Dnes má svátek Kvido, vynálezce notové osnovy

Středověký mnich a hudební teoretik Guido z Arezza přidal notové osnově dvě linky a klíče ve tvaru písmen C a F. Zabýval se však také například solmizací.

Benediktinský mnich Guido z Arezza (asi 991/992 - 1050), někdy též zvaný jednoduše "mnich Kvido" (Guido monaco), patřil v dějinách hudební teorie k vůbec nejvýznamnějším inovátorům a průkopníkům. Je až překvapivé, kolik prvků hudební notace, které dnes považujeme za naprosto samozřejmé, vynalezl právě tento vousatý Ital.

Čtyři linky a dva klíče

Kvidův nejslavnější přínos hudebnímu zápisu spočívá v tom, že notovou osnovu (která měla za jeho časů běžně pouze dvě linky) doplnil postupně o další dvě. Významně tak zdokonalil notaci gregoriánského chorálu a položil také základy dodnes používanému linkovému systému s terciovým rozestupem. Bývá proto někdy zjednodušeně označován jako "vynálezce notové osnovy", ačkoli ta jeho měla stále jen čtyři linky oproti dnešním pěti.

Linky odpovídající notám C a F pak také označil klíči. K C klíčům patří dnes například klíč violový nebo klíč tenorový, z F klíče se stal dnešní klíč basový. Později vznikl i předchůdce dnešního klíče houslového, jehož tvar pro změnu vychází z písmene G označujícího stejnojmennou notu. Kvidovou zásluhou tak byly určeny i definitivní, nikoli pouze relativní vzdálenosti mezi jednotlivými tóny.

Notový zápis Guidova hymnu o Janu Křiteli (©Profimedia)

Ut re mi fa sol la

Tím však Guidův přínos hudební teorii zdaleka nekončí. Připisuje se mu totiž třeba také autorství hymnu o Janu Křtiteli Ut queant laxis. V této skladbě připadla první slabika každého verše na jiný tón šestitónové stupince - takzvaného hexachordu. Když uvedeme, že tyto první slabiky zněly ut, re, mi, fa, sol a la, (slabika "ut" byla později nahrazena slabikou "do"), jistě už nám začíná svítat, který vynález - zásadní zejména pro výuku zpěvu - má Kvido také na svědomí.

Občas je Guidovi z Arezza připisován také objev mnemotechnické pomůcky, která se používá při zpívání z listu a nazývá se po něm "guidonská ruka". Že byl jejím skutečným vynálezem, to ovšem není přesvědčivě prokázáno.

Přestože jeho cílem bylo především zjednodušit a zefektivnit nastudování chorálních zpěvů, jeho konzervativní bratři se na Kvidovy hudební inovace prý zpočátku dívali značně nedůvěřivě a učit se je odmítali. Přínos tohoto mnicha pro hudební teorii i praxi byl ovšem natolik neoddiskutovatelný, že se jeho věhlas stihl po Itálii rozšířit ještě za jeho života.