Hudba pasáků dobytka inspirovala slavného argentinského skladatele

Argentinský hudební skladatel Alberto Evaristo Ginastera se narodil 11. dubna 1916 v Buenos Aires, v rodině s katalánskými a italskými předky. Studoval na Národní hudební konzervatoři v Buenos Aires, kterou absolvoval v roce 1938 a hned o tři roky později začal sám vyučovat na Národní konzervatoři a na Národní vojenské akademii San Martín. V roce 1941 se také oženil s Mercedes de Toro, se kterou měl dvě děti. Když ovšem v roce 1945 podepsal petici na podporu lidských práv, byl Perónovým režimem donucen odstoupit z Národní vojenské akademie. Díky tomu, že se mu podařilo získat Guggenheimovo stipendium, mohl s rodinou odejít do Spojených států amerických, kde zůstal od roku 1945 do 1947 a studoval u Aarona Coplena v Tangelwoodu.

Po návratu do Buenos Aires spoluzaložil argentinskou pobočku Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu a Hudební a divadelní konzervatoř La Plata, kterou také sám vedl. V roce 1951 vybrala Mezinárodní společnost pro soudobou hudbu jeho dílo k prezentaci na 25. festivalu ve Frankfurtu nad Mohanem. Jednalo se Ginasterovu první cestu do Evropy, během níž se také zúčastnil jednání Mezinárodní hudební rady UNESCO. Následně navštívil i Oslo, Stockholm, Řím a Madrid.

V roce 1952 donutila Ginasteru Perónova vláda odstoupit z funkce ředitele Konzervatoře La Plata, a tak si v této době přivydělával skládáním filmové hudby. Na post ředitele konzervatoře se Ginastera vrátl v roce 1956 po pádu Perónova režimu a v roce 1958 obdržel v La Plata plnou profesoraturu. V témže roce na tento post rezignoval a přijal nabídku vedení Fakulty hudebního umění a vědy na Argentinské katolické univerzitě, kde působil v letech 1958 – 1963 jako děkan. Ze všech univerzitních míst odstoupil v roce 1963 a plně se věnoval skladbě a řízení Latinskoamerického centra pro pokročilá hudební studia na Institutu Torcuato di Tella. Pod jeho vedením podporoval tento institut avantgardní techniky, formou nabídky dvouleté stáže pro latinskoamerické skladatele u Coplanda, Messiaena, Xenakise, Nona a Dallapiccoliho.

V roce 1968 se Ginastera vrátil zpět do Spojených států amerických a od roku 1970 pak žil v Evropě. V roce 1971 se podruhé oženil, a to s argentinskou violoncellistkou Aurorou Nátolu a trvale se usadil ve Švýcarsku, kde se plně věnoval pouze komponování.

Alberto Ginastera je považován za jednoho z nejvýznamnějších latinskoamerických skladatelů vážné hudby. K jeho studentům patřil proslulý argentinský mistr tanga Ástor Piazzolla, skladatel a dirigent Waldo de los Ríos, či portorický skladatel Rafael Aponte Ledée. Alberto Ginastera zemřel 25. června 1983.

Sám Ginastera rozdělil svou hudbu do tří období: "Objektivní nacionalismus" (1934-1948), "Subjektivní nacionalismus" (1948-1958) a "Neoexpresionismus" (1958-1983). Tato období se liší mimo jiné tím, že používají tradiční argentinské hudební prvky. Jeho díla z období objektivního nacionalismu často přímočaře integrují argentinské lidové motivy, zatímco díla z pozdějších období zahrnují tradiční prvky ve stále abstraktnějších formách. Mnoho Ginasterových děl bylo inspirováno tradicí argentinských gaučů, podle níž je právě gaučo neboli domorodý jezdec bez půdy z plání symbolem Argentiny.

Gaučové, nebo chcete-li gauchové a „sirotci Pampy“ jsou pampští pasáci dobytka, kteří se vyskytují především v Argentině, Paraguay a Uruguay, ale i v Chile, Brazílii a dalších státech Jižní Ameriky. Jsou obdobou venezuelských llanerů, mexických vaquerů nebo severoamerických kovbojů. Častokrát se jedná o míšence nebo jejich potomky, tedy převážně potomky španělských přistěhovalců do Jižní Ameriky a černošských otroků z Afriky, kteří sem byli přiváženi. S nástupem moderní civilizace gaučů razantně ubývá a způsob života těch, kteří ještě existují, se také (ve většině případů) výrazně mění.

Gaučové hovořili zvláštním dialektem a vyprávěli si různé příběhy a zpívali písně, z nichž se mnohé zachovaly dodnes. Byli velkými milovníky hudby a poezie a jejich lidová hudba se nazývá milonga.

Foto: Alberto Ginastera (©Annemarie Heinrich)