Hudební géniové jako věčná inspirace

V těchto dnech světem klasické hudby hýbou především hvězdní sólisté i orchestry a dirigenti, které hostí právě probíhající mezinárodní hudební festival Pražské jaro. Životní peripetie a profesní cesta mnohých z nich by vydala na tlustou knihu nebo celovečerní film. Není tedy divu, že podobná témata a příběhy inspirované skutečnými osudy umělců jsou atraktivní pro filmaře už desítky let.

Amadeus (1984)

K nejznámějším filmovým příběhům ze světa klasické hudby patří bezpochyby slavný film režiséra Miloše Formana Amadeus z roku 1984, oceněný osmi Oscary. Téma Miloš Forman našel v zápase výjimečně nadaného génia s představiteli politické moci i s průměrností svého okolí. Jako podklad ke scénáři posloužila divadelní hra Petera Shaffera Amadeus, která se od svého uvedení v roce 1981 stala hitem světových scén. Otázkou je, nakolik je skutečnost, že se stal geniální skladatel obětí vražedných intrik svého kolegy, dvorního skladatele Antonia Salieriho, který na Mozartova génia žárlil, pravdivá; faktem ale je, že Miloš Forman natočil podle Shafferovy předlohy naprosto výjimečné filmové dílo, které ve své době vyvolalo doslova „mozartománii“. Skvělé dramatické scény jsou totiž navíc výtečně umocněny sugestivní Mozartovou hudbou. Amadeus získal řadu prestižních ocenění; mimo jiné osm Oscarů: jako nejlepší film, dále za režii, za mužský herecký výkon v hlavní roli (F. Murray Abraham), za scénář podle předlohy, výpravu, kostýmy (Theodor Pištěk), masky a zvuk. Neproměněná zůstala druhá nominace za hlavní mužskou roli (Tom Hulce), za kameru (Miroslav Ondříček) a za střih. Většina natáčení probíhala na našem území. Kromě Stavovského divadla v Praze se natáčelo například i v Arcibiskupském zámku v Kroměříži, kde probíhal maškarní bál.

Farinelli (1994)

Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705–1782), patřil mezi nejobdivovanější operní zpěváky 18. století. Jeden z posledních kastrátů, vrcholný představitel stylu operního zpěvu bel canto, měl rozsah tři a půl oktávy a dokázal udržet tón celou minutu. Svým zpěvem dokázal vyvolávat silné emoce, patřil k největším celebritám své doby a říkalo se mu "božský Farinelli" nebo "zpěvák králů". Jeho příběh zpracoval v roce 1994 režisér Gérard Corbiau. Doslova osudovou roli ve Farinelliho životě hrál jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je totiž pouze průměrným skladatelem a o to zoufaleji se drží geniálního sourozence. Tedy opět fascinující střet výjimečného nadání s průměrností. Zpěv kontratenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Małas-Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován a atraktivitu pozoruhodného snímku umocňují i herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho v roli Farinelliho a Enrica Lo Versa v roli Riccarda.

Záře (1996)

Protagonistou životopisného psychologického filmu Záře je klavírista a skladatel David Helfgott. Byl zázračným dítětem, na prahu kariéry se nervově zhroutil a postihla ho duševní choroba, přesto se po letech dokázal vrátit na koncertní pódium. Zásadním tématem filmu je vztah mezi Davidem a jeho despotickým otcem, který se snaží do syna projektovat své vlastní ambice, a také úzké souvislosti mezi uměním, genialitou a šílenstvím. Vznikl tak emotivně působivý snímek, ověnčený řadou cen a oscarových nominací, při jehož vzniku tvůrci spolupracovali s Davidem a Gillian Helfgottovými; nešlo jim však o detailní životopisné dílo, ale především o dramatický filmový příběh o lidské síle vzdorovat osudu.

Za sugestivní ztělesnění dospělého Davida byl jeho představitel Geoffrey Rush oceněný mj. Oscarem a Zlatým glóbem. Sugestivní obraz doplňuje klasická hudba; některé skladby nahrál či složil sám David Helfgott.

Hilary a Jackie (1998)

Film Ananda Tuckera s Emily Watson a Rachel Griffiths v hlavních rolích představuje skutečné životní osudy sester Hilary a Jaqueline Du Préových. Mladší z nich - Jacqueline se stala jednou z nejvýznamnějších violoncellistek dvacátého století. Film popisuje složitý vztah i životní peripetie obou sester až do předčasné smrti slavné Jacqueline. Její mimořádnou hudební dráhu totiž ukončila v roce 1973 roztroušená skleróza, které Jackie v roce 1987 ve věku pouhých 42 let podlehla. Film byl natočen podle knihy Hilary a Pierse du Préových „Génius v rodině“.

Pianista (2002)

Polsko je v srpnu 1939 bez jakéhokoliv varování napadeno německými vojsky. Život mladého, mimořádně talentovaného a úspěšného pianisty židovského původu Władysława Szpilmana se tak ze dne na den obrátí naruby. Jeho rodina po obsazení Varšavy Němci zažívá tvrdé a ponižující restrikce zaměřené proti židovské komunitě; jsou nuceni rozprodávat majetek, včetně Władysławova drahocenného klavíru, nosit Davidovu hvězdu, a nakonec jsou přestěhování do uzavřeného Varšavského ghetta, ve kterém živoří půl miliónů Židů.

Osudy malého pianisty a celé jeho rodiny během nacistické okupace zachycuje slavný film Romana Polanskeho, který získal 3 sošky Oscara. Slavný hudebník sám se pak nakonec dožil úctyhodného věku, narodil se v roce 1911 a zemřel v roce 2000.

Foto: Profimedia