Je chybou vyrábět teorie dřív, než jsou shromážděna všechna fakta

V život jej uvedl britský, ve Skotsku narozený spisovatel sir Arthur Conan Doyle, původním povoláním lékař. Tvorba tohoto velmi plodného autora zahrnuje kromě detektivek také historické a fantastické povídky a romány, dramata, poezii i literaturu faktu. Působil i jako válečný zpravodaj a byl též aktivní v politice – kandidoval do parlamentu, zasazoval se o dodržování práva v případech protiprávně odsouzených, vystoupil proti nelidským podmínkám v belgickém Kongu, veřejně hájil zájmy Velké Británie ve válečných konfliktech a mimo jiné i prosazoval projekt vybudování tunelu pod Lamanšským průlivem. Věnoval se také sportu; byl jedním z prvních automobilistů ve Velké Británii a propagoval začínající lyžování. V závěru života se stal spiritistou.

První příběhy Sherlocka Holmese vydal Arthur Conan Doyle pod názvem Dobrodružství Sherlocka Holmese 31. října 1892

Příběhy tohoto soukromého detektiva se odehrávají v období od druhé poloviny 19. století do počátku 20. století. Celé holmesovské dílo obsahuje 4 romány a 56 povídek, které byly uveřejňovány v letech 1887 až 1927. Postavy z románů později ožily ještě mnohokrát v dílech jiných autorů na papíře, filmovém plátně, v rozhlase, v televizi i na počítačových monitorech.

Poprvé se postava Sherlocka Holmese objevila v roce 1887 v knize A Study in Scarlet (Studie v šarlatové), popularitu si pak získala v souvislosti s první sérií povídek, které vyšly v časopise The Strand Magazine, počínaje „Skandálem v Čechách“ v roce 1891. Až na jeden se všechny příběhy odehrávají ve viktoriánské nebo edwardiánské éře, přibližně mezi lety 1880 a 1914. Většina z nich je vyprávěna postavou Holmesova přítele a životopisce doktora Johna H. Watsona, který Holmese ve valné většině případů doprovází při jeho vyšetřování a často s ním sdílí byt na adrese 221B Baker Street ve Westmisteru v Londýně v podnájmu u paní Hudsonové. Dnes je tu zřízeno muzeum Sherlocka Holmese.

Kdo je Sherlock Holmes

Sherlock Holmes má o sedm let staršího bratra Mycrofta, který je vládním úředníkem. Svého bratra Sherlock popisuje jako inteligentnějšího z obou, ale poznamenává, že Mycroft nemá zájem o fyzické vyšetřování a raději tráví čas v klubu Diogenes. O svých předcích se vyjadřuje jako o „venkovských statkářích“. Nikdy nebyl ženatý a je známý svým rezervovaným postojem k ženám s jedinou výjimkou – zpěvačkou Irenou Adlerovou, která se objevila v příběhu Skandál v Čechách. Jeho největší zálibou je kouření dýmky a hra na house. Jeho dalšími výraznými atributy jsou lupa, kostkovaná čepice a chemické pokusy. K jeho přednostem patří pronikavá schopnost pozorování, dedukce, znalost forenzních věd a logické uvažování hraničící s fantazií, které využívá při vyšetřování případů pro nejrůznější klienty, včetně Scotland Yardu.

Sám Conan Doyle uvedl, že inspirací k postavě Sherlocka Homese Holmes mu byla skutečná postava Josepha Bella, chirurga z Královské nemocnice v Edinburghu, s nímž se Conan Doyle seznámil v roce 1877 a pracoval u něj jako úředník. Stejně jako Holmes byl i Bell známý tím, že z drobných pozorování vyvozoval rozsáhlé závěry. Někdy bývá jako Holmesova inspirace uváděna také osobnost sira Henryho Littlejohna, vedoucího katedry lékařské jurisprudence na lékařské fakultě Edinburské univerzity. Ten byl policejním chirurgem a zdravotním úředníkem v Edinburghu a Doylovi poskytl spojení mezi lékařským vyšetřováním a odhalováním zločinů.

Kromě pronikavé dedukce bojuje Holmes i skutečnými zbraněmi

Aby se mohli postavit zločincům, nosí s sebou Holmes a Watson často pistole. Ve Watsonově případě je to jeho stará služební zbraň (pravděpodobně revolver Adams Mark III, vydávaný britským vojákům v 70. letech 19. století). Holmes a Watson zastřelí titulního psa v románu „Pes baskervillský“ a v „Dobrodružství prázdného domu“. Watson pistolí ubije plukovníka Sebastiana Morana a v „Problému Thorského mostu“ Holmes použije Watsonův revolver k vyřešení případu pomocí experimentu.

Jako gentleman u sebe Holmes často nosí hůl nebo klacek. Watson ho popisuje jako experta na singlestick (bojové umění, které využívá právě dřevěnou hůl). V knize „Studie v šarlatové“ Watson popisuje Holmese jako experta na šerm a v knize „Gloria Scottová“ sám detektiv říká, že se na univerzitě cvičil v šermu. V několika povídkách („Případ identity“, „Liga ryšavých“, „Dobrodružství šesti Napoleonů“) Holmes používá jezdecký bičík, který je v posledně jmenované povídce popsán jako jeho "oblíbená zbraň".

V některých příbězích je Holmes též popisován jako člověk disponující nadprůměrnou fyzickou silou. V povídce „Žlutá tvář" Holmesův kronikář říká: „Jen málo mužů bylo schopno větší svalové námahy.“ V povídce „Dobrodružství strakaté kapely“ doktor Roylott demonstruje svou sílu tím, že ohne pohrabáč na oheň napůl. Watson popisuje Holmesův smích: „Kdyby zůstal, mohl jsem mu ukázat, že můj stisk není o mnoho slabší než jeho vlastní.“ Pak dodává, že při řeči detektiv zvedl ocelový pohrabáč a s náhlým úsilím jej opět narovnal.

Muzeum Sherlocka Homese

V roce 1951 byl v rámci výstavy o Sherlocku Holmesovi zrekonstruován Holmesův obývací pokoj se sbírkou originálních materiálů. Po skončení přehlídky byly předměty převezeny do londýnské hospody The Sherlock Holmes a do sbírky Conana Doyla umístěné ve švýcarském Lucensu, kterou vytvořil autorův syn Adrian.

V roce 1969 začala torontská referenční knihovna shromažďovat materiály týkající se Conana Doyla. Tato rozsáhlá sbírka je dnes uložena v místnosti 221B a je přístupná veřejnosti. Podobně v roce 1974 založila Minnesotská univerzita sbírku, která je dnes „největším světovým shromážděním materiálů týkajících se Sherlocka Holmese a jeho tvůrce“.

V roce 1990 bylo na Baker Street v Londýně otevřeno Muzeum Sherlocka Holmese, v příštím roce následovalo muzeum v Meiringenu (poblíž Reichenbašských vodopádů) věnované tomuto detektivovi a soukromá sbírka Conana Doyla je stálou expozicí v Městském muzeu v Portsmouthu, kde jeho autor Arthur Conan Doyle žil a pracoval jako lékař.

Sláva Sherlocka Homese překročila knižní stránky

Ačkoli Sherlock Holmes nebyl prvním fiktivním detektivem, je pravděpodobně nejznámějším. Už v devadesátých letech 20. století existovalo více než 25 000 divadelních adaptací, filmů, televizních inscenací a publikací, v nichž detektiv vystupoval, a Guinnessova kniha rekordů ho uvádí jako nejvíce ztvárňovanou literární lidskou postavu v historii filmu a televize. Holmesova popularita a věhlas jsou takové, že mnozí uvěřili, že není fiktivní postavou, ale skutečnou osobou; na základě této záminky vznikly četné literární a fanouškovské spolky. Náruživí čtenáři holmesovských příběhů pomohli vytvořit moderní praxi fandovství. Jeho postava a příběhy měly hluboký a trvalý vliv na detektivní literaturu a populární kulturu jako celek, původní příběhy i tisíce příběhů napsaných jinými autory než Conanem Doylem byly adaptovány do divadelních a rozhlasových her, televize, filmů, videoher a dalších médií po více než sto let.

Foto: Profimedia