K burgundskému vínu byla přirovnávána hra Claudia Arrau

Chilsko-americký klavírista Claudio Arrau se narodil 6. února 1903 ve městě Chillán. Byl synem očního lékaře Carlose Arraua a Lucrecie Leónové. Jednalo se významnou chilskou rodinu; jeho předek Lorenzo de Arrau byl do Chile vyslán španělským králem Karlem III. Otec mu zemřel, když Claudiovi nebyl ještě ani rok; bylo mu necelých 47 let. A tak se matka o Claudia i jeho dva starší vraty musela starat sama. A bylo to právě ona, kdo začal malému chlapci dávat jeho první hodiny klavíru.

Jako zázračné dítě se Claudio naučil číst noty už ve čtyřech letech a svůj první koncert měl o rok později. Pro nesporný talent byl už v pěti letech přijat na konzervatoř v Santiagu a v roce 1908 dostal stipendium od chilské vlády, aby studoval hudbu v Berlíně. Jeho učitelem byl Martin Krause, jeden z posledních žáků Ference Liszta. V roce 1914 měl Claudio první veřejné vystoupení v Berlíně a ve svých dvanácti letech už hrál Lisztových dvanáct Transcedentálních etud, které jsou považovaných za jedny z nejtěžších klavírních skladeb. Už během studií získal mnohá uznání a obdiv významných osobností po celé Evropě.

V srpnu 1918 Martin Krause zemřel na zápal plic a patnáctiletý Claudio již žádného dalšího učitele nechtěl. V letech 1919 a 1920 získal Lisztovu cenu a v následující letech koncertoval v Jižní Americe, Anglii a USA. V říjnu 1923 debutoval v Carnegie Hall a koncem roku 1924 se vrátil do Evropy, kde se v následujícím roce, v pouhých 22 letech, stal profesorem na Sternově konzervatoři v Berlíně. Mezi jeho žáky patřili např. Garrick Ohlsson a Karlrobert Kreiten.

Současně Claudio Arrau vystupoval jako koncertní pianista. V roce 1927 vyhrál prestižní Grand Prix International des Pianistes v Ženevě. Systematicky se věnoval dílu Johanna Sebastiana Bacha, později uváděl i kompletní díla Beethovena, Mozarta, Schuberta, Brahmse či Webera. Jeho hra byla velice osobitá, vždy kladl důraz na procítěný přednes, který upřednostňoval před virtuózní brilancí. Byl za to sice občas kritizován, přesto svým citlivým a oduševněným provedením skladeb vyvolával nadšení u posluchačů i kritiky. Měl neobvyklý hráčský styl, který spočíval v neobvyklém držení rukou s vysokým zápěstím, ale také ve svérázném cítění rytmických nuancí.

V roce 1937 se Claudio Arrau oženil s německou mezzosopranistkou Ruth Schneiderovou, se kterou měl tři děti. Po vypuknutí druhé světové války se vrátil do Chile, kde založil klavírní školu. O rok později se přestěhoval do Spojených států a od roku 1941 žil s rodinou v Douglastonu na Long Islandu, kde ve svém domě vyučoval mladé klavíristy. V únoru 1979 získal americké občanství, ale ponechal si i chilský pas.

Po válce se Claudio Arrau opět věnoval koncertování. Měl mimořádnou hudební paměť, díky níž hojně koncertoval prakticky do své smrti. Ještě v osmdesáti pěti letech hrál stovku koncertů ročně. Jeho sólový repertoár obsáhl 76 samostatných koncertů s různým programem.

Během své kariéry Arrau navštívil i Prahu, a to v roce 1958, kde vystoupil na dvou koncertech v rámci mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Claudio Arrau zemřel v rakouském Mürzzuschlagu v roce 1991 na komplikace po urgentní operaci. Pochován je ve svém rodném městě Chillán. Výběr jeho nahrávek byl vydán v rámci kolekce Great Pianists of the 20th Century, kde mu byla věnována tři dvojalba.

Foto: Profimedia