Kecal v Prodané nevěstě i doktor Bartolo v Lazebníku sevillském. Velká postava Národního divadla Hanuš Thein
V letošním roce, který je díky čtyřkám na konci Rokem české hudby, si připomínáme celou řadu významných výročí. Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Leoš Janáček, Josef Suk, František Ignác Tůma – ti všichni mají v letopočtu svého narození či úmrtí čtyřku, a nejsou zdaleka jediní z českých skladatelů a českých muzikantů, které si budeme připomínat. Mezi české hudebníky, jejichž výročí je letos kulaté, můžeme zařadit i významného českého operního pěvce a režiséra Hanuše Theina, který se narodil roku 1904 a zemřel v roce 1974.
- Hanuš Thein jako doktor Bartolo, Vladimír Jedenáctík v roli Basilia, Lazebník sevillský, 1945 (©archiv ND)
Basista Hanuš Thein se narodil 17. ledna 1904 v Pardubicích. V roce 1922 začal navštěvovat Právnickou fakultu Karlovy Univerzity, práva ovšem nedokončil, protože zároveň nastoupil na pražskou Státní konzervatoř, kde studoval operní zpěv u Egona Fuchse a operní režii u Ferdinanda Pujmana. Jeho následná umělecká dráha je pak spjata s pražským Národním divadlem, kde byl nejprve stálým hostem v letech 1927 – 1928, poté od roku 1929 do roku 1973 sólistou opery a od roku 1932 tu působil i jako operní režisér.
Za druhé světové války, v letech 1939 – 1945, však musel divadlo z rasových důvodů opustit a byl vězněn v Terezíně. Po skončení války se do Národního divadla vrátil, a to znovu jako sólista i režisér, a kromě toho působil v letech 1847 - 49 jako tajemník opery, v šedesátých letech pak střídavě i jako šéf opery, zástupce šéfa a vedoucí operní správy.
V roce 1973 odešel Hanuš Thein z divadla na zasloužený odpočinek, ale nadále ještě vyučoval jako profesor operního herectví a režie na Státní konzervatoři v Praze. Kromě pražského Národního divadla často hostoval jako herec i režisér i na dalších scénách – v Ostravě, Plzni, Liberci, Českých Budějovicích, Opavě i pražském Divadle Na Vinohradech.
Hanuš Thein sice nedisponoval nijak zvlášť velkým hlasem, ale díky svému buffo basu, výrazné mimice, temperamentu a skvělému herectví byl výraznou osobností a uplatňoval se především v komediálních rolích.
V jeho repertoáru nechyběly zásadní komediální, ale i další úlohy české i světové opery: Kecal v Prodané nevěstě, Purkrabí Filip v Jakobínovi, Beneš v Daliborovi, Lucifer v Čertovi a Káče, Mumlal ve Dvou vdovách, Bonifác v Tajemství, Van Bett v Caru a tesařovi, Doktor Bartolo v Lazebníku sevillském, Sixtus Beckmesser v Mistrech pěvcích norimberských, Osmin v Únosu ze serailu, Varlaam v Borisi Godunov, Zuniga v Carmen, či Luther v Hofmanových povídkách.
- Hanuš Thein jako režisér při zkoušce v Národním divadle, 1962 (©archiv ND, Jaromír Svoboda)
Jako režisér kladl Hanuš Thein důraz zejména na realistické herecké výkony a podrobnou psychologickou drobnokresbu a zpěvákům často situace i předehrával. Ve svých inscenacích byl propagátorem novinek, jako bylo v té době otáčivé jeviště, zrcadlovitá podoba jeviště, či světelná clona a často spolupracoval s výtvarníkem Josefem Svobodou.
Po okupaci a návratu z Terezína svůj režijní styl pozměnil; přikláněl se k velkorysému aranžmá, charakteristická pro něj byla detailní příprava a nápadité režijní postupy. Často také režíroval úplné novinky.
Hanuš Thein se podílel na desítkách inscenací Národního divadla. Režíroval Prodanou nevěstu, Honzovo království, Káťu Kabanovou, Její pastorkyni, Rusalku, Jakobína, Čerta a Káču, Z mrtvého domu, Dmitrije, Výlety páně Broučkovi, Bratry Karamazovy, Otella, Manon, Kupce benátského, Bludného Holanďana, V studni, Jezero Ukereve a řadu dalších titulů.
Před filmovými kamerami se Hanuš Thein objevil pouze jednou, když filmaři využili jeho zpěv v roli Indiána v přepisu slavné opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta ve zpracování Svatopluka Innemanna z roku 1933.
Jako zpěvák i režisér pracoval také v rozhlase a televizi, podílel se i na natáčení gramofonových desek. Za svoji uměleckou a organizační činnost získal v roce 1958 Zasloužilého umělce a o deset let později Řád práce. Významný zpěvák, režisér a šéf opery Národního divadla Hanuš Thein zemřel 30. prosince 1974 v Praze na infarkt ve věku sedmdesáti let a pohřben je na pražském Vyšehradě.
Úvodní foto: Hanuš Thein v roli Kecala, ND 1949 (©archiv ND)
