Na premiéry svých děl nechodil, s řediteli divadel jednal výhradně po telefonu. Proslavil se operetou Bratranec odnikud
Před 70 lety zemřel německý hudební skladatel, který se prosadil zejména v oboru operety, Eduard Künneke. Jeho nejznámější opereta Bratránek z Batávie (německy Der Vetter aus Dingsda), ve volném překladu Bratranec odnikud vznikla na libreto Hermana Hallera a Fritze Olivena podle komedie Maxe Kempnera-Hochstädta. Poprvé byla uvedena 15. dubna 1921 v berlínském Neues Schauspielhaus.
Eduard Künneke, psáno též Künnecke se narodil 27. ledna 1885 v Emmerichu v Porýní. Absolvoval Vysokou hudební školu v Berlíně, kde studoval hudební vědu a dějiny literatury a navštěvoval též mistrovskou třídu Maxe Brucha. Po studiích dirigoval mužský pěvecký spolek v Postupimi, korepetoval v Novém operetním divadle v Berlíně, komponoval scénickou hudbu v Divadle Maxe Reinhardta, byl dirigentem a kapelníkem plukovní hudby a nakonec dirigentem v Friedrich- Wilhelm- Städtiches Theater v Berlíně.
Svou dráhu operetního skladatele odstartoval Eduard Künneke v roce 1919 operetou Vesnice bez zvonu, následovaly zpěvohry Miláček a Když se láska probudí. V dubnu 1920 pak měla premiéru jeho nejslavnější opereta Bratránek z Batávie, komorní zpěvohra bez sboru a baletu (tudíž nenáročná na finance) se strhující partiturou, osobitou melodikou, humorem a dobrou náladou, která se doslova přes noc stal senzací.
Následovaly další operety Manželství v kole, Zamilovaní a Bleděmodré sestry, pro newyorskou produkci pak Künneke zkomponoval Uličku milenců, Májové květy, pro Londýn Rikitiki a Píseň moře. Po dvou půvabných hudebních komediích Plavovlasá Líza a Tenor vévodkyně zopakoval svůj mimořádný úspěch Bratránka z Batávie v roce 1932 Šťastná cesta.
V třicátých letech se Künneke začal přizpůsobovat vzoru Franze Lehára, který do svých operet implementoval velkooperní formu. Z toho období pocházejí operety Vábivý plamen, Malá Doritka, Srdce přes palubu, Velká hříšnice, Čarodějka Lola a Svatba v Samarkandu.
Jeho posledním dílem byla opereta Svatba s Erikou. Měl ještě záměr složit operu o velkém středověkém lyrickém básníkovi a politikovi Waltherovi von der Vogelweide, ale srdeční nemoc ukončila jeho život 27. 10. 1953.
Kromě operet zkomponoval Eduard Künneke například i operu Naďa, klavírní koncert, concerto grosso pro jazzband a velký orchestr. Vedle komponování se věnoval i svým bohatým koníčkům. Studoval klasickou filologii, theologii, trigonometrii, filozofii dějin.
Eduard Künneke byl velmi schopným hudebníkem a osobitým skladatelem. Prazvláštní a neobvyklé ostatně bylo i jeho chování v umělecké branži. Nechodil ani na premiéry ani do kaváren, s nakladateli a řediteli jednal výhradně písemně nebo telefonicky. S libretisty se setkával jen v případě nevyhnutelnosti. Nejraději seděl doma a věnoval se psaní svých partitur. Proto není divu, že o něm – na rozdíl od jeho souputníků - nevycházeli žádné skandální historky v novinách.
Úvodní foto: Pamětní deska Eduarda Künnekea (©Wikipedie)
