Neohlašuje i Vám příchozí hovor Tárregův valčík?

Společnost Nokia použila ve svých mobilních telefonech Gran Vals španělského kytarového virtuóza 19. století Francisca Tárregy.

Francisco Tárrega byl klíčovou osobností moderní kytarové historie. Provedl zásadní reformu techniky hry od držení nástroje, přes novátorskou polohu pravé ruky umožňující nové formy úderu až po důmyslné a funkční prstoklady, využívající rovnoměrně celého hmatníku. Stejně tak podstatný byl jeho osobní vklad jak skladatele a aranžéra, jímž otevřel novou epochu pro kytaristy 19. a 20. století.

Španělský virtuos, skladatel, pedagog a jeden z nejvýznamnějších kytaristů své doby Francisco Tárrega se narodil před 170 lety, 21. listopadu 1852. Vedle hudební teorie studoval na madridské konzervatoři i hru na klavír, ale jeho celoživotní láskou i údělem se stala kytara. Mimořádné nadání ho předurčovalo k mezinárodnímu věhlasu, ale on sám byl mimořádně až chorobně plachý a uzavřený; nejlépe se cítil v úzkém kruhu svých žáků a přátel. S tím souviselo i to, že s výjimkou Paříže a Říma veřejně koncertoval jen v Barceloně či dalších místech Španělska. Proto též žila jeho rodina v nouzi a často byl odkázán na finanční pomoc svého bratra Vincenta a barcelonského kroužku ctitelů „Audiciones Tárrega“. Další komplikací bylo i to, že trpěl vleklou oční chorobou.

Kromě novátorských postupů, které aplikoval v kytarové hře a její technice, také vyučoval. Svým žákům věnoval neobyčejnou péči, psal pro ně individuální cvičení, skladby i úpravy.

Pokud se týče jeho vlastních kompozic, jeho skladby se vyznačují romantickou senzitivností, zpěvnou melodikou a lyričností, bohatou harmonizací. Tárrega byl mistrem drobnokresby, komponoval krátká preludia (např. Una Lagrima), capriccia (Alborada) či stylizované tance (Pavana, Adelita, Marieta), které patří ke skutečným perlám kytarové literatury. Často se nechal inspirovat bohatou a svéráznou španělskou lidovou tradicí; v jeho kompozicích jsou zjevné názvuky flamenca, podmanivých španělských rytmů. K jeho oslňujícím kouskům patří mimo jiné Arabské capriccio či Gran Jota.

Tárrega byl i zručným aranžérem a má na svém kontě řadu velmi zdařilých úprav úprav skladeb velkých autorů minulosti i Tárregových současníků, které emancipovaly kytaru jako rovnocenný nástroj a doplnily její, v té době nevelký koncertní repertoár.

Francisco Tárrega má nezastupitelné místo v kytarové historii a k jeho nejznámějším kusům patří kromě už zmiňovaných skladeb též nesmrtelná Lagrima a Recuerdos de la Alhambra (Vzpomínky na Alhambru). Francisco Tárrega zemřel 15. prosince 1909 v Barceloně.