O české lázně Poděbrady se zasloužila aristokratka z Francie Charicléa z Hohenlohe

Charicléa z Hohenlohe-Schillingfürstu (©Wikipedie)

Charicléa z Hohenlohe-Schillingfürstu se narodila 8. října 1863 v Paříži jako nejstarší ze čtyř dětí Heleny z rodiny Sinů a řeckého velvyslance ve Vídni Gregoria knížete Ypsilantiho. Jejím pradědečkem byl první baron Jiří Šimon Sina a dědečkem jeho syn ŠImon Jiří Sina. 10. ledna 1882 se Charicléa Ypsilanti provdala za bavorského prince Filipa Arnošta z Hohenlohe-Schillingfürstu, který byl nejstarším synem pozdějšího německého kancléře Chlodwiga zu Hohenlohe-Schillingfürst.

V roce 1883 se manželům narodila první dcera Stephanie, která zemřela hned při porodu. O dva roky později rodina přesídlila do Poděbrad a usadila se na poděbradském zámku. Ten totiž do té doby patřil Jiřímu Sinovi a po jeho smrti 1876 panství zdědila jeho manželka baronka Ifigenie, která je odkázala svým čtyřem vnoučatům, potomkům kněžny Heleny Ypsilanti. Roku 1886 tak Charicléa s manželem získali čtvrtinu poděbradského panství, přičemž Filip Arnošt Hohenlohe byl závětí určen správcem panství a roku 1903 ostatní vlastníky vyplatil.

Poděbrady si manželé velmi oblíbili a zámek upravili pro své potřeby. Kněžna Charicléa obývala druhé patro zámeckého křídla a na zahradě nechala vystavět vyhlídkovou terasu. Bohužel ani druhá dcera Marie, která se narodila roku 1886, nedožila dospělosti a v 11 letech zemřela na zánět slepého střeva.

V roce 1911 onemocněla kněžna rakovinou a kvůli léčbě z Poděbrad odjela. Zemřela dne 22. června 1912 v sanatoriu v Mnichově. Po smrti byla pohřbena na knížecí hřbitov rodu Hohenlohe v zámeckém parku v Schillingsfürstu, pohřbu se účastnila i tříčlenná poděbradská delegace vedená starostou města Janem Kvíčalou.

• Centrální lázeňský Hotel Libenský, Poděbrady (©Wikipedie)

Za Hohenlohů se Poděbrady staly kulturním a společenským centrem, manželé nezapomínali ani na charitu

Poděbrady si knížecí manželé oblíbili a žili v nich téměř do konce života, přičemž část jara trávili v Mnichově a léta na cestách po Evropě. Kníže byl velmi společenský člověk a vášnivý nimrod. Rád se stýkal s místní českou společností a zámek se v té době stal centrem místního společenského života. Na návštěvy a hony zvali manželé do Poděbrad významné představitele aristokracie i další osobnosti, a to včetně příslušníků místní městské honorace.

Jako hluboce věřící katolíci oba manželé pravidelně přispívali na dobročinnost a podporovali místní chudé, přispívali na kostelní nadace a finančně podporovali i všechny české národní slavnosti pořádané ve městě. Pravidelně cestou do kostela rozdávali almužny, o vánocích dávali peněžní a jiné dary, chudým věnovali obnošené šatstvo a zámecká kuchyně vařila i pro celý místní chudobinec.

Roku 1892 se kněžna rozhodla zřídit opatrovnu pro děti z místních chudých dělnických rodin. Koupila dům čp. 31 na Nymburském předměstí a nákladem 5000 zlatých jej nechala opravit a následně finančně podporovala její provoz. Opatrovna byla slavnostně vysvěcena 24. srpna 1892 a v budově fungovala následujících 14 let. Roku 1906 se přesunula do nového domu v Proftově ulici čp. 309/III, který kněžně pro opatrovnu věnovala rodina stavitele Profta. Tam opatrovna zůstala až do svého zániku v 50. letech 20. století.

Kněžna Chariclea také podpořila vznik místního muzea, kterému věnovala několik cenných exponátů, včetně souboru 47 sochařských karikatur francouzského sochaře a karikaturisty Jeana-Pierra Dantana Poděbradské Dantorama, který je nejrozsáhlejším mimofrancouzským souborem Dantanových karikatur.

• Poděbrady, kolonáda (©Wikipedie)

Objev léčivých minerálních pramenů

Roku 1904 se kníže rozhodl, že veřejností užívanou studnu na druhém zámeckém nádvoří nechá kvůli hluku a nepořádku přemístit na jiné místo. Pruský šlechtic a nadšený proutkař Karl von Bülow našel nové místo hned vedle brány druhého nádvoří a po uskutečnění prvních vrtů zde byl v roce 1905 k všeobecnému překvapení objeven silný pramen minerálky Poděbrady. Po prvním pramenu, pojmenovaném Bülow, byl v zámeckém příkopu navrtán druhý pramen Hohenlohe, z něhož byla voda vyvedena do kiosku přístupného pro všechny obyvatele města, a v panské dřevnici třetí pramen, pojmenovaný po kněžně Charicléa. Poděbradský lékař Bohumil Bouček brzy zjistil, že minerálka má léčivé účinky a přesvědčil knížete k založení poděbradských lázní. Kníže tedy nechal nejprve na zámku vybudovat stáčírnu minerálky a v panské dřevnici u pramene Charicléa vystavět lázeňský dům, tzv. knížecí lázně. Provoz lázní byl zahájen 5. června 1908.

Už první lázeňská sezóna byla velmi úspěšná, a tak se kníže rozhodl s pomocí německého kapitálu vystavět velké akciové lázně. Poděbradské obci se ovšem nelíbilo, že by lázně ovládl německý kapitál, a tak kníže velkoryse souhlasil, že lázně městu prodá; dokonce za velmi výhodných podmínek. Roku 1910 tedy město získalo knížecí lázně, pramen Charicléa a polovinu lázeňského parku, a to za 600 tisíc korun, a roku 1913 za 295 tisíc korun dokoupilo zbytek pozemků a budov patřících k lázním.

Nepřerušený provoz poděbradských lázní tedy trvá od roku 1908 a léčí se zde především kardiovaskulární choroby. Minerálka byla také od počátku stáčena do lahví. Rostoucí lázeňský provoz si vynutil vrtání dalších pramenů, a tak byla roku 1910 byla nová budova zimních lázní, pro které byly navrtány prameny Milada, Eliška a Libuše. Následoval pramen Rieger na Riegrově náměstí, pramen Božena, pramen Boček u železniční stanice, pramen Trnka na Žižkově, pramen Vrchlický u skláren, nebo pramen Jiří u Labe poblíž kostela Povýšení svatého Kříže.

Úvodní foto: Socha Lédy s labutí v lázeňském parku (©Wikipedie)