„Oč méně budeš dávati rad, o to více budeš oblíben.“

Francouzský spisovatel a moralista, autor aforismů, sentencí a drobných úvah a postřehů o lidské povaze a jejích slabostech François de La Rochefoucauld, kníže a vévoda de Marcillac se narodil 15. září 1613, pocházel ze staré šlechtické rodiny z Angoulême a v mládí jako důstojník bojoval v Itálii a ve Flandrech. V roce 1631 se zúčastnil spiknutí proti kardinálovi Richelieuovi, byl krátce vězněn v Bastile a následně vypovězen na své statky ve Verteuil. Po kardinálově smrti se sice vrátil ke dvoru, ale protože jej královna Anna Rakouská za jeho dlouhodobou oddanost neodměnila tak, jak očekával, spojil se s dalšími odpůrci dvora a v letech 1648 až 1652 patřil k vůdčím osobnostem šlechtického povstání proti kardinálovi Mazarenovi.

Poté, co byl v bojích těžce zraněn, stáhl se z politiky i veřejného života. I nadále však patřil ke stálým návštěvníkům nejlepších pařížských aristokratických salónů, především salónu Madame de La Favette, francouzské komtesy a spisovatelky. V jejím salónu se scházela řada jejích významných současníků, včetně La Rochefoucaulda. O jejich vztahu sama Marie-Madeleine Pioche de La Vergne, komtesa de La Fayette řekla: "Rochefoucauld mi daroval esprit, ale já jsem změnila jeho srdce." La Rochefoucauld představil Marie-Madeleine mnohým velkým literárním duchům té doby, ke kterým patřili i Jean Racine a Nicolas Boileau.

• Marie Madeleine de La Fayette (©Wikipedie)

I sama Madame de La Favette byla literárně činná. V roce 1669 byl publikován první díl jejího románu Zaïde, příběhu z maurského Španělska, vydaného pod pseudonymem de Segrais, byť skoro všichni věděli, že je to Madame de La Fayette. Druhý díl vyšel v roce 1671. Jejím nejznámějším dílem se pak stala Kněžna de Clèves, vydaná jedním z jejích přátel v březnu 1978. Dílo zaznamenalo výrazný úspěch, stalo se prototypem psychologického románu a sama Madame de La Fayette je tak někdy označována za zakladatelku psychologického románu.

A právě v salónu Madame de La Favette François de La Rochefoucauld piloval své hořké postřehy o této společnosti, které později vydal knižně. Hlavním dílem jeho života, které mu vyneslo evropskou slávu, jsou pak jeho Les Réflexions ou sentences et maximes morales, tedy Úvahy aneb výroky a maximy morální z roku 1665, česky též jako Krutá kniha aforismů s lehkými úvahami o těžkém životě; sbírka aforismů, maxim sentencí, odhalující lidskou povahu a její slabosti. Jde o krutě bystré, mnohdy cynické, ale vždycky skvěle vypointované postřehy, v nichž Rochefoucauld odkrývá lidskou sebelásku, sobectví, samolibost a přetvářku. Kniha obsahovala v prvním vydání 314 ponaučení a bonmotů a vyvolala pobouření. Konečné vydání z roku 1678 obsahuje 541 bonmotů.

Rochefoucauldovy citáty se týkají života, peněz, přátelství, lásky i lidských chyb a necností

„Říci málo slovy mnoho je znakem velkých duchů, právě tak jako neříci mnoha slovy nic je znakem těch malých.“
„Mají-li spolu lidé dobře vycházet, je nezbytné, aby si každý zachoval svoji svobodu.“
„Nejčastěji se mýlí ti, kdo nepřipustí, že by se kdy mohli mýlit.“
„Slibujeme pod vlivem nadějí a konáme pod vlivem strachu.“
„Světem vládnou peníze a náhody.“
„Moudrého učiní šťastným docela málo, pošetilého nic na světě, proto jsou téměř všichni lidé na světě nespokojeni.“
„Dělat, co je správné a rozumné, je v každém období lidského života především nudné.“
„Víc než vtipnost pozvedne rozhovor důvěra.“
„V lidském srdci je nezničitelná líheň vášní, konec jedné je skoro vždycky začátkem druhé.“
„Milující ženy lehčeji odpouštějí velké přestupky než malé nevěry.“
„Nepřístupnost žen je jen vytříbený doplněk jejich půvabu.“
„Na každou ženu, která z muže udělá blázna, připadá jiná, která z blázna udělá muže.“

Foto: François de La Rochefoucauld (©Wikipedie)