Odloudil Dvořákův dvorní vydavatel manželku slavnému houslistovi?

Maďarský houslista, dirigent, hudební skladatel a pedagog Joseph Joachim (1831 – 1907) se narodil v rakouské obci Kittsee (slovensky Kopčany) nedaleko Bratislavy. Byl sedmým z osmi dětí obchodníka s vlnou Julia Joachima a jeho ženy Fanny, která byla maďarsko-židovského původu. Dětství strávil v jedné z prominentních židovských komunit pod ochranou šlechtické rodiny Esterházy. V roce 1833 se rodina přestěhovala do Pešti a Joseph zde studoval hru na housle u koncertního mistra operního orchestru Stanisława Serwaczyńského. Později studoval na Univerzitě múzických umění ve Vídni, odkud odjel do Lipska, kde se seznámil se skladatelem a dirigentem Felixem Mendelssohnem-Bartholdym, který si jej velmi oblíbil. Ten také řídil orchestr při Joachimově debutu v Londýně, na němž mladičký (tehdy teprve 13 letý) virtuóz hrál houslový koncert Ludwiga van Beethovena. Koncert se setkal s mimořádným úspěchem a Joachim se rázem stal favoritem londýnského publika, které mu zachovalo přízeň po celý zbytek jeho kariéry.

Když Mendelssohn v roce 1847 zemřel, zůstal Joachim v Lipsku, kde učil na konzervatoři a hrál u prvního pultu houslí Gewandhausorchestru. O rok později se ve Výmaru objevil nejslavnější klavírní virtuóz své doby Ferenc Liszt, aby se obklopil mladými avantgardními umělci a spolu s nimi vytvořil protipól lipských konzervativních uměleckých kruhů. A Joachim byl mezi prvními. Stal se Lisztovým koncertním mistrem a po několik let vyznával Lisztovu „psychologickou hudbu“, jak ji sám nazval. V roce 1852 se pak s touto tzv. Novou německou školou, reprezentovanou kromě Liszta také Hectorem Berliozem, Richardem Wagnerem a jejich následovníky, rozešel a přestěhoval se do Hanoveru, kde vstoupil do služeb hannoverského krále. Zde se setkal s dvacetiletým, tehdy ještě zcela neznámým, skladatelem Johannesem Brahmsem, který na něj udělal velký dojem. Doporučil ho Robertovi a Claře Schumannovým a postupně vzniklo mezi nimi hluboké přátelství.

V květnu 1863 se Joachim oženil s altistkou Amalií Schneeweissovou (1839–99), která se kvůli němu vzdala operní kariéry a porodila mu šest dětí. Tato rakousko-německá pěvkyně vystupovala na pódiu od svých 14 let pod uměleckým jménem Amalie Weiss. Po svatbě koncertování omezila, ale stále vystupovala jako koncertní zpěvačka, často společně se svým manželem a přítelkyní Clarou Schumannovou. Jejich společný přítel Johannes Brahms věnoval Amalii a jejímu manželovi své Dvě písně pro hlas, violu a klavír, které mohli hrát společně. Jednu jako upomínku na jejich svatbu a druhou pro příležitost křtu jejich prvního syna, který na oplátku dostal jméno Johannes po Brahmsovi. Další píseň pak pro ně zkomponoval o desítky let později se záměrem pomoci v té době už problematickému manželství.

Žárlivý Joachim totiž v roce 1884 obvinil svou ženou, že má poměr s hudebním vydavatelem Fritzem Simrockem, jedním z nejvýznamnějších německých nakladatelů, který byl výhradním vydavatelem děl např. Johannesa Brahmse či Antonína Dvořáka. Brahms, který si byl jist, že toto podezření je neopodstatněné, napsal Amalii sympatizující dopis, který ona později použila při rozvodovém řízení. Nicméně manželství bylo 21 letech rozvedeno, a poté se Amalie opět vrátila k častějšímu veřejnému vystupování, a to i z existenčních důvodů.

Situace ovšem vedla ke značnému ochlazení vztahu mezi Joachimem a Brahmsem, který se postavil na stranu Amalie. Ke smíření došlo až o několik let později u příležitosti provedení Brahmsova Koncertu a moll pro housle a violoncello, který Brahms věnoval jeho prvním interpretům (a to částečně i jako krok ke smíru s Joachimem): Josephu Joachimovi a Robertu Hausmanovi.

Amalie zemřela v roce 1899 v nedožitých 60ti letech a v témže roce se Joachim stal prezidentem nově ustaveného hudebního sdružení Oxford & Cambridge Musical Club v Londýně; v této funkci zůstal až do své smrti v roce 1907.

JosephJoachim patřil k nejslavnějším houslovým virtuózům své doby. Celá řada proslulých skladatelů včetně Roberta Schumanna, Maxe Brucha, Johannesa Brahmse či Antonína Dvoáka měla při kompozici na mysli právě jeho. Byl také jedním z prvních hudebníků, kteří nahrávali na gramofonové desky. Například v srpnu 1903 nahrál 5 desek pro firmu The Gramophone & Typewriter Ltd. a tyto nahrávky jsou důležitým svědectvím o interpretačním stylu houslové hry 19. století.

Joachimovo vlastní skladatelské dílo je ovšem mnohem méně známé. Mezi jeho skladbami převažují logicky skladby pro housle, včetně tří koncertů s orchestrem. Zkomponoval rovněž orchestrální předehry k Shakespearovým hrám Jindřich IV. a Hamlet. A je také autorem řady kadencí k houslovým koncertům jiných skladatelů.

Foto: Profimedia