Porevoluční návraty Rafaela Kubelíka. (Má) Vlast byla jeho osudem

V roce 1946 se uskutečnil historicky první ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro a byl oslavou nové budoucnosti a znovunabyté svobody. Festival vznikl z podnětu České filharmonie a jejího tehdejšího šéfdirigenta Rafaela Kubelíka. První dva ročníky znamenaly fenomenální úspěch a řadu hvězdných hostů. Únor 1948 však drsným způsobem zasáhl do života řady lidí, k nimž patřil i Rafael Kubelík. V důsledku svých názorů, týkajících se neslučitelnosti politiky a umění, byl nucen opustit svou vlast a po roce 1948 odešel do Německa. Tady našel nejen azyl, ale naopak vřelé přijetí u tamních bavorských hudebních těles, především u Bavorského rozhlasu.

Odchod do exilu po komunistickém převratu byl pro Kubelíka velmi bolestný; v podstatě nikdy nedoufal, že by se mohl do své vlasti vrátit. Přesto bylo jeho rozhodnutí jednoznačné. „Odešel jsem, abych nemusel kolaborovat při likvidování naší kultury a humánnosti. Ale nikdy jsem nepřestal věřit v zákon vítězství pravdy, toho, co je správné…. Opustil jsem svou vlast, abych nemusel opustit národ“, řekl. Na pozvání, aby se do Československa vrátil, která začala přicházet na počátku 50. let, opakovaně odpovídal, že se vrátí rád, ale za podmínky, že „musí mít svobodu přesvědčení, svobodu tvoření, svobodu projevu a svobodu pohybu každý slušný Čech a Slovák s talentem i bez talentu.“

Rafael Kubelík a Má vlast Bedřicha Smetany

Cyklus symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany patří k erbovním dílům českého symfonického repertoáru. S festivalem Pražské jaro je Má vlast spjata od jeho počátků a od roku 1952 jí tradičně patří zahajovací večer celého festivalu. A provázela po celý život i Rafaela Kubelíka.

Kubelík se stal šéfdirigentem České filharmonie v roce 1942 ve svých osmadvaceti letech a Mou vlast dirigoval v roce 1945 na Staroměstském náměstí jako koncert díkůvzdání po skončení 2. světové války. Následně ji v prvních letech po válce provedl i v mnoha dalších českých městech. Cyklus pak během své kariéry dirigoval s mnoha světovými orchestry – v Americe ji natočil s Chicagským a Bostonským symfonickým orchestrem, dále s Vídeňskými filharmoniky a Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, kde byl od roku 1961 šéfdirigentem.

Rafael Kubelík byl bezesporu jedním z největších českých umělců 20. století. Dlouhá léta stál v čele Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu v Mnichově, dirigoval také v londýnské Královské opeře Covent Garden a v Metropolitní opeře, hostoval u řady evropských a amerických orchestrů. U nás jsme však po dlouhé čtyři desítky let mohli jeho jméno slýchat nanejvýš ze zahraničního rozhlasového vysílání.

Rafael Kubelík byl ovšem po celá léta, která strávil v zahraničí, stále oddaným vlastencem. Výrazně se občansky angažoval a stal se jedním ze symbolů zahraničního odboje proti komunistickému režimu. Po okupaci Československa v srpnu 1968 zorganizoval Rafael Kubelík bojkot zemí Varšavské smlouvy. Oslovil řadu předních osobností tehdejší umělecké elity a mezi více než stovkou umělců, kteří jeho protest podpořili, byli například i Rudolf Firkušný, Igor Stravinský či Daniela Barenboima. V červenci 1979 napsal Kubelík společně s houslistou Yehudi Menuhinem dopis sovětskému vůdci Leonidu Brežněvovi, v němž jej žádali, aby využil své moci a vyzval československou vládu k propuštění Václava Havla a dalších vězněných signatářů Charty 77.

Kubelíkův dojemný porevoluční návrat

V polovině 80. let ukončil Rafael Kubelík dirigentskou dráhu. Když se dozvěděl o listopadových událostech roku 1989, ani na chvíli neváhal a 8. dubna 1990 už vystoupil z letadla na pražském ruzyňském letišti. Jeho první slova po návratu do vlasti byla:
„Vášnivě jsem na tento okamžik čekal a věřil jsem, že jednou přijde. Jsem vděčný Bohu, celému národu, přátelům a vám všem.“

O měsíc později, 12. května, se pod Kubelíkovou taktovkou rozezněly „harfy věstcův“, které zahajují Mou vlast a Kubelík se tak s Českou filharmonií a Smetanovým dílem vrátil na pódium Smetanovy síně Obecního domu. O necelý měsíc později pak podobně jako po skončení války před čtyřiceti pěti lety dirigoval Smetanův symfonický cyklus také na Staroměstském náměstí. „Koncert vzájemného porozumění“ se odehrál v nastudování spojených orchestrů v den prvních svobodných voleb 9. června 1990.

V témže roce mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Karlovy v Praze a o rok později Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Stal se rovněž čestným občanem hlavního města Prahy.

V říjnu 1991 se Rafael Kubelík ještě znovu potkal na koncertním pódiu s Českou filharmonií a také s klavíristou Rudolfem Firkušným a kritika psala: „Oběma protagonistům večera bylo dohromady bohatě více než jedno a půl století, jejich umění je však výsostně mladé, brilantní a šťavnaté.“

S dirigováním se Kubelík definitivně rozloučil v listopadu 1991 na zájezdu České filharmonie do Japonska. Na programu byla opět Má vlast.

Rafael Kubelík zemřel 11. srpna 1996 ve švýcarském Kastanienbaumu a byl pohřben 8. září 1996 na vyšehradském Slavíně vedle svého otce Jana Kubelíka, slavného houslisty.

Foto: Profimedia