Slavný francouzský houslista ukončil život vlastní rukou

Houslista Christian Ferras se narodil před 90 lety, 17. června 1933 v Le Touquet a hru na housle začal studovat pod vedením svého otce. V roce 1941 vstoupil Christian Ferras na Konzervatoř v Nice a roku 1944 přestoupil na pařížskou konzervatoř do Paříže. V roce 1946 získal první cenu v oboru housle i komorní hra a svou profesionální kariéru odstartoval s orchestrem Pasdeloup pod vedením dirigenta Alberta Wolffa a později Paula Paraye.

V roce 1948 vyhrál Ferras první cenu na mezinárodní soutěži ve Scheveningu; mezi porotci byl i proslulý houslista Yehudi Menuhin, a v témže roce získal druhou cenu (první cena nebyla udělena) na mezinárodní interpretační soutěži Long-Thibaud. Tady se potkal s klavíristou Pierrem Barbizetem, se kterým posléze vytvořili na dlouhá léta úspěšné koncertní duo.

Christian Ferras se věnoval i nahrávání. V roce 1950 natočil spolu s Jeanem-Pierrem Rampalem a Georgem Enesuem řadu děl Johanna Sebastiana Bacha a v následujícím roce byl pozván dirigentem, Karlem Böhmem, aby hrál s Vídeňskými filharmoniky. Následně uspořádal několik koncertů mimo jiné v Japonsku a Jižní Americe.

Prvním velkým úspěchem Christiana Ferrase byla v roce 1954 jeho nahrávka houslového koncertu Johannese Brahmse. A právě s tímto dílem v roce 1959 odstartoval i svou hvězdnou kariéru ve spojených státech amerických. Brahmsův koncert zde provedl pod vedením slavného dirigenta Charlese Müncha; s Yehudi Menuhinem nahrál Bachův koncert pro dvoje housle; vystupoval na festivalu v Prades s violoncellistou Pablo Casalsem a klavíristou Wilhelmem Kempffem; poprvé uvedl houslový koncert Gyuly Banda. V roce 1960 také premiéroval houslový koncert francouzského skladatele Sergeho Nigga, který prý autor napsal "pro housle a ne bez houslí".

Poté Christan Ferras hodně nahrával, z počátku především pro společnost EMI, pro níž natočil mj. soubor včetně Beethovenových sonát s Barbizetem. Pro Deutsche Grammophon pak natočil Brahmsův koncert s Herbertem von Karajanem, ale také koncerty Sibelia, Čajkovského, Beethovena či Bacha, podobně jako houslové sonáty Brahmsovy, Schumannovy, Franckovy a Lekeuovy (opět s Barbizetem u klavíru).

V roce 1975 byl pařížskou konzervatoří oceněn uznáním za své dílo. Ze zdravotních důvodů ukončil pravidelná veřejná vystoupení, ke hraní se vrátil ještě 9. března 1982 s Alainem Lefévrem v Paříži a poté ještě 6. května s Pierrem Barbizetem. Poslední koncert uspořádal ve Vichy 25. srpna 1982.

Přesto, že po celý život rozdával krásnou hudbu, trpěl Christian Ferras celoživotně vážnými a hlubokými depresemi, které jej 14. září 1982 dohnaly k sebevraždě. Ve věku 49 let se vrhl do prázdnoty ze svého pařížského bytu v desátém patře. Přesto, že se jednalo o slavného hudebníka, jeho úmrtí prošlo v médiích téměř bez povšimnutí; jeho smrt byla téhož dne zastíněna smrtí princezny Grace z Monaka.

Foto: Christan Ferras (©Profimedia)