Sloužil Králi Slunce, spolu s Lullym a Rameauem byl hlavní postavou francouzské barokní hudby. François Couperin
Aby se odlišil od dalších stejnojmenných muzikantů v rodině a zdůraznil jeho význam v rámci rodiny, byl přezdíván Couperin le Grand (Velký Couperin). Zemřel před 290 lety, 11. září 1733.
François Couperin se narodil 10. listopadu 1668 v Paříži jako jediné dítě v muzikantské rodině. Základy hudebního vzdělání mu poskytl jeho otec Charles Couperin, který byl varhaníkem v chrámu St. Gervais, kde nahradil svého bratra Louise, jenž tu působil a skládal na varhany posledních osm let před svou smrtí. Françoisův otec zemřel v den svých čtyřicátých narozenin a desetiletý chlapec zůstal pouze s matkou. Jeho nejbližším mužským příbuzným byl v této době jeho strýc a kmotr François Couperin, který (podle svého synovce) byl „velkým hudebníkem a velkým pijanem“, a právě to byl patrně důvod, proč jeho matka svěřila hudební výchovu Françoise do rukou rodinného přítele, varhaníka Jacquese Thomelina, který působil u dvora i v kostele. Jeho postavení bylo dokonce tak význačné a byl chován v takové úctě, že církevní rada v kostele St. Gervais souhlasila s tím, aby Françoisova matka mohla bydlet v domě chrámového varhaníka a chlapec mohl po dosažení osmnácti let nastoupit na místo svého otce.
V roce 1689 se Couperin oženil s Marií-Annou Ansaultovou a během následujících let se jim narodily čtyři děti. Když Thomelin v roce 1693 zemřel, převzal po něm Couperin místo varhaníka v chrámu a byl samotným Ludvíkem XIV. jmenován dvorním varhaníkem s dvojnásobným platem, než jaký pobíral v kostele. Protože své povinnosti v královské kapli ve Versailles, které se ve skutečnosti omezovaly jen na první tři měsíce v roce, sdílel se třemi dalšími varhaníky, udržel si i své místo v chrámu, kde pobýval ještě další tři desetiletí, do roku 1723.
Místo u dvora představovalo více než štědrý plat a nesrovnatelné pracovní podmínky. Mezi jeho povinnosti patřily i hodiny výuky hry na cembalo, na které učil hrát královské děti. V rámci toho mu udělen titul „Maître de clavecin des enfants de France“. Po třech letech působení u dvora mu získal pak i šlechtický titul a erb a mimo jiné se směl podepisovat jako „le Chevalier Couperin“. Titul hlavního dvorního hudebníka měl až do roku 1700 a byl považován za učitele hry na cembalo, který neměl ve své době konkurenci.
Králi slunce, Ludvíkovi XIV., sloužil Coperin až do jeho smrti do roku 1715 a v roce 1717 byl jmenován „Ordinaire de la chambre pour le clavecin“ na dvoře Ludvíka XV. Kolem roku 1730 jej začalo trápit zdraví, a tak se vzdal svého místa u dvora, kde jej později zastoupila jeho dcera Marguerite-Antoinette. O tři roky později zemřel ve svém domě v Rue Newe des Bons Enfants v Paříži.
François Couperin patřil nepochybně k významnějším postavám barokní éry a byl také nejbližším francouzským ekvivalentem Johanna Sebastiana Bacha. Byli současníky a je velmi reálné, že si společně dopisovali, i když se žádné dopisy ani konkrétní zmínky o jejich vzájemných stycích nedochovaly.
Ačkoliv Couperin začínal jako varhaník, komponoval pro tento nástroj jen minimální počet děl a namísto toho psal nejvíce pro cembalo. Většinou se jedná o krátké skladbičky, které jsou shromážděny do sedmadvaceti cyklů. Velká část jeho rozsáhlé tvorby vokální, komorní a cembalové vznikla pro versaillské Concerts du Dimanche; jeho církevní hudba je svým charakterem vážnější, ale i tak patří k jeho oblíbeným kusům.
Foto: François Couperin (©GettyImages)
