Úspěšní synové slavného otce Johanna Sebastiana Bacha
Kolik synů barokního velikána Johanna Sebastiana Bacha se potatilo ?
23. března 1721 představil a věnoval braniborskému markraběti Kristiánu Ludvíkovi barokní velikán Johann Sebastian Bach své slavné Braniborské koncerty. Tento cyklus šesti instrumentálních koncertů patří k nejvýznamnějším dílům barokní hudby. Cyklus byl dokončen zřejmě v letech 1718-1721 v Köothenu. Název Braniborské koncerty použil poprvé v 70. letech 19. století známý Bachův životopisec a badatel Philipp Spitta. Braniborské koncerty jsou, zejména pro náročnost koncertantních partů, považovány za jeden z vrcholů interpretačního umění a jsou dnes prestižní součástí repertoáru významných hudebních těles na celém světě.
V době, kdy dokončil Braniborské koncerty, byl Bach už podruhé ženatý. Jeho první ženou byla Marie Barbara Bach (30. října 1684 – pohřbena 7. července 1720), která byla dcerou Johanna Michaela Bacha a byla jeho sestřenicí z druhého kolena. Ostatně u Bachů byly sňatky v rámci příbuzenstva spíše pravidlem než výjimkou. Z jejich sedmi dětí (mezi nimiž byla jedna dvojčata) se dospělosti dožily čtyři, a to včetně budoucích hudebníků Wilhelma Friedemanna Bacha a Carla Philippa Emanuela Bacha.
O smrti své ženy se skladatel dozvěděl v červenci 1720 po návratu ze svého dvouměsíčního pobytu v lázních v Karlových Varech, kam doprovázel svého zaměstnavatele, prince Leopolda. Po zprávě o manželčině skonu zkomponoval zdrcený Bach monumentální Chaconnu, pátou a závěrečnou větu Partity d moll pro sólové housle, která se v instrumentálním repertoáru stále považuje za jedno z nejvíce skličujících a myšlenkově nejhlubších děl.
Nicméně o pouhý rok později, v roce 1721, se vdovec Bach oženil s dvorní zpěvačkou Annou Magdalenou Wilcken (22. září 1701 – 27. února 1760), která vychovávala Mariiny děti stejně jako své. Se svou druhou ženou se Bach setkal u dvora knížete Leopolda v Köthenu. Anna Magdalena se tu těšila velké úctě, což bylo patrné jednak z jejího poměrně vysokého postavení „Kammermusikerin“, jednak z velkého platu. Pobírala druhý nejvyšší plat po Bachovi a asi dvakrát vyšší mzdu než jakýkoliv další hudebník. S Annou Magdalenou měl pak Johann Sebastiann dalších 13 dětí.
Z celkového úctyhodného počtu 20 Bachových dětí (první se mu narodilo ve 23 letech, to poslední pak v 57) bylo 6 synů. Všichni měli hudební vlohy, ale jen jeden je nedokázal náležitě využít. Jednalo se o Gottfrieda Heinricha, prvorozeného syna ze druhého Bachova manželství, který byl od dětství lehce mentálně postižený a po smrti otce se o něj starala jeho sestra Elisabeth Juliana Friderica s manželem Johannem Christophem Altnickolem, který byl sám, jak jinak v této rodině, hudebník.
Hudebníky tedy byli Wilhelm Friedemann, zvaný „drážďanský“ nebo „hallský“ Bach (1710-1784), Carl Philipp Emanuel, zvaný „berlínský“ nebo „hamburský“ Bach (1714-1788), Johann Gottfried Bernhard (1715–1739), Johann Christoph Friedrich, zvaný „bückeburský“ Bach (1732-1795) a Johann Christian, zvaný „londýnský“ nebo „milánský“ (1735-1782).
Ostatně rozvětvená rodina Bachů ovládala hudební život ve středním Německu od druhé poloviny 16. století do poloviny 19.století. Z Bachovské rodiny pocházela řada městských hudebníků, varhaníků i skladatelů. Obvykle se uvádějí dvě hlavní linie – Erfurtská, jejímž zakladatelem byl Johannes Bach (1604-1673) a z níž pocházel i pozdější nejznámější představitel celého klanu Johann Sebastian, a Arnstadská, jejímž zakladatelem byl Johannesův bratr Heinrich Bach (1614-1692). V bohatě rozvětveném Bachovském rodokmenu pak najdeme více než 7 desítek jejich členů, kteří se tak či onak – více či méně - zapsali do dějin světové hudby.
Foto: Profimedia
