Soubory staré hudby III: The English Concert

Z trojice instrumentalistů zkoumajících teritorium dobových nástrojů, se zrodil úspěšný orchestr.

Anglie je kolébkou mnoha souborů historicky poučené interpretace. Mezinárodní renomé získal ansámbl založený cembalistou Trevorem Pinnockem v roce 1972. Na samé počátky zavzpomínal u příležitosti třicátého výročí souboru fagotista Felix Warnock. Upozorňuje, že na přelomu 60. a 70. let panoval zvýšený zájem o starou hudbu interpretovanou na historické nástroje nejen na kontinentu, ale také v Anglii. "Sešla se tu skupina velmi talentovaných lidí zhruba stejného věku, kteří se pustili do zkoumání tohoto nového území. Trevor Pinnock, Christopher Hogwood, Roger Norrington a John Eliot Gardiner." Ve Vídni a Amsterdamu se tou dobou odehrávala na tomto poli revoluce a Britové vývoj pozorně sledovali.

Trevor Pinnock, absolvent Royal Academy of Music, jemuž předpovídali, že cembalem se nelze uživit, začal pravidelně vystupovat s flétnistou Stevenem Prestonem a violoncellistou Anthonym Pleethem. Společně tak utvořili zárodečnou buňku orchestru The English Concert.

V 80. letech dostala kapelu na mezinárodní výsluní spolupráce s nahrávací společností Deutsche Grammophon a jejímu labelu Archiv Produktion. Tou dobou stál u prvních houslí Simon Standage, často též sólista v koncertech. Nahrávek je bezpočet, kromě Vivaldiho též Bach a Händel, Corelli či Mozart.

V polovině 80. let vystupoval ansámbl na festivalu v Salcburku s Händelovým Mesiášem. Signalizovalo to nejen rostoucí prestiž Angličanů, ale také změnu klimatu - do té doby Salcburku dominoval "Karajanův duch" interpretace.

Zde je pozdější nahrávka známého Hallelujah z tohoto oratoria.

Podobně jako u jiných souborů staré hudby si provádění oratorních děl - Matoušových pašijí a Mše h moll J. S. Bacha, Mozartova Requiem aj. - vyžádalo zformování sboru.
V roce 2003 zakladatel souboru učinil překvapivý krok a stáhl se z jeho čela. Chtěl se věnovat sólovým a dalším dirigentským závazkům. Hráči si zvolili Andrewa Manzeho. Jedním z jeho prvních projektů byla rekonstrukce provedení Händelovy Vodní hudby z roku 1717 na řece Temži: hudebníci s parukami a v kostýmech hráli v kopii dobové lodi a celé to natáčela BBC. V tomto období se nahrávací aktivity přesunuly pod label Harmonia mundi.

Po Manzem převzal žezlo Harry Bicket, jenž soubor vede od roku 2006 dodnes. Vystupují na světových festivalech, pouští se i do opery a zvou si ty nejlepší sólisty. Zkrátka drží laťku nasazenou zakladatelem.

Foto Profimedia

Podcast