Svými revolučními harmonickými postupy proslul jeden z nejvýznamnějších francouzských skladatelů a hudebních teoretiků barokní doby Jean-Philippe Rameau

S hudbou se Rameau setkával už v raném dětství, protože jeho otec byl varhaníkem v katedrále sv. Štěpána v Dijonu. Vzdělání získal na dijonské jezuitské koleji, kde už jako mladý komponoval drobné skladby. V 18 letech jezuitskou kolej opustil a odjel studovat hru na varhany a housle do Itálie, ale též kompozici.

V roce 1702 získal Rameau post varhaníka ve městě Clermont-Ferrand a na tomto místě zůstal čtyři roky. V roce 1706 publikoval první dílo pro cembalo, a sice Premier livre de pièces de clavecin. Krátce nato získal místo druhého varhaníka v kostele sv. Benedikta a po této zkušenosti se vrátil zpět do Dijonu, kde získal na šest let post varhaníka u jakobínů.

Na dalších osm let pak odešel do Clermontu; hlavním důvodem jeho odchodu z Dijonu byl fakt, že se jeho bratr oženil se ženou, kterou Rameau sám miloval. V této době Rameau už psal drobné varhanní skladby pro své žáky a v Clermontu napsal i pojednání o harmonii, které vyšlo v roce 1722.

• Socha Jean-Philippe Rameaua v Palais Gariner (©Wikipedie)

O rok později odešel Jean-Philippe Rameau do Paříže. Bylo mu čtyřicet a na svém kontě měl tou dobou už řadu skladeb skladby pro cembalo, ale i rozličné kantáty a moteta. V Paříži byl ovšem znám především díky svým hudebním spisům, a tak se tu soustředil především na jevištní díla, tedy operu, pro kterou hledal jakékoliv libreto, které by zhudebnil a jež by jej uvedla v širší známost.

Roku 1732 získal Rameau varhanické místo v kostele Saint-Criox de la Bretonnerie a o rok později měla premiéru jeho opera Hyppolyte et Aricie, kterou zkomponoval na libreto dramatika abbé Pellegrina. Díky tomuto dílu se Rameau seznámil s Voltairem a napsal hudbu ke komediální divadelní hře Princesse de Navarre (Princezna z Navarry) na Voltairův text, která měla premiéru 23. února 1745 ve Versailles. Po tomto úspěchu získal Jean-Philippe post „skladatele komorní hudby“. Krátce nato zkomponoval další komickou operu s názvem Plateé. Ta dosáhla neobyčejné popularity; svědčí o tom mimo jiné i to, že do dnešní doby se dochovalo 31 kompletních verzí této opery a Prolog, který se začal uvádět také jako samostatný kus, existuje v 54 různých variantách.

V květnu 1764 byl Rameau povýšen do šlechtického stavu – získal titul rytíře sv. Michala. Jean-Philippe Rameau 22. září 1764 zemřel ve svých 81 letech. Pohřben je v pařížském kostele sv. Eustacha, dnes však přesné místo jeho odpočinku neznáme.

Ve skladatelském odkazu Jeana-Philippa Rameaua najdeme moteta, kantáty, drobné instrumentální skladby, ale též velká vokálně instrumentální díla – opery, a to jak vážné (Dardanus), tak komické (Les Indes Galantes, Plateé).

Ke znovuobjevení Rameaova odkazu ve 20. století významně přispěla pařížská Schola Cantorum, která v roce 1903 uvedla v režii Charlese Bordese jeho operu La guirlande. Dnes jeho díla zařazují do svého repertoáru přední soubory barokní hudby.

Jean-Philippe Rameau je nástupcem význačného představitele francouzské opery Jeana-Baptisty Lullyho a jeho největším přínosem světu opery bylo zavedení dramatičnosti a výraznosti operních děl, na což později navázal například Christoph Willibald Gluck. Dalším příjemným oživením byly i mezihry, které do svých do oper vkládal.

Úvodní foto: Jean-Philippe Rameau, obraz od Jacquese Andrého Josepha Aveda z roku 1728 (©Wilipedie)