Variace na téma V: Tenkrát v Paříži

Když se řekne Paříž, mnohému se vybaví romantická panoramata, zákoutí a místo jako stvořené pro milostný románek. Skutečně zde najdeme Muzeum romantického života! Názorně ukazuje životy několika osobností první poloviny 19. století. Figury uměleckého světa – literáti a básníci, malíři a skladatelé, aristokratky a hudebníci – osudy všech jako by se propletly právě zde.

Metropole nad Seinou byla v období romantismu, tedy okolo r. 1830, hlavním městem hudební Evropy. A tak zde potkáváme Franze Liszta, Fryderyka Chopina a další velikány romantické hudby.

Jak mohlo takové setkání vypadat, naznačuje tato ukázka, v níž „soupeří“ dva největší pianisté 19. století. Upozornění pro slabší povahy: během Chopinovy „Revoluční" etudy v podání Franze Liszta dojde k vraždě klavíru!

Klíčovým místem setkávání byl v Paříži i jiných metropolích salon. Zde se tříbily myšlenky a umělecké směry, námětem hovorů byly filosofie a společnost či ženská práva. Právě do takového salonu vás teď pozveme. Patřil Pauline Viardot , úžasné zpěvačce a skladatelce, inspirátorce mnoha velkých umělců. Viardot a Chopin podnikli společné turné do Skotska, uváděli zde také adaptace jeho mazurek pro zpěv a klavír. To už byl skladatel vážně nemocný a několik měsíců po návratu v Paříži zemřel.

Město lásky... a smrti

Dlouho před tím, než Paříž ovládli romantičtí pianisté, sem v roce 1778 zavítal na svých cestách mladý Wolfgang Amadeus Mozart. Paříž na něj vůbec neudělala dobrý dojem. Nepříjemné pocity ze špíny velkoměsta znásobilo chování některých aristokratů. Nicméně i z tohoto pobytu Wolfgang vytěžil maximum. Pro sérii koncertů Concerts spirituels zkomponoval bravurní Symfonii D dur KV 297.

Zde si ji můžete vychutnat v nahrávce mladého Nikolause Harnoncourta a Vídeňských filharmoniků.

Pro mladého hudebního génia se měl však pařížský pobyt stát osudovým. Zemřela mu tam totiž matka, která jej na cestě doprovázela.

Ten, který „měl rytmus"

Přeskočme teď opět do jiné doby a jiného ovzduší. Paříž 20. let 20. století: všechny, kdo lačnili po novinkách ve světě umění, architektury, módy... kdo chtěli něco zažít, přitáhlo si je město světel jako lampa noční můry.

Jeden z takových přibyl až ze Spojených států. Potomek ruských židovských emigrantů a geniální hitmaker toužil po seriózním hudebním školení. V Paříži se mu dostalo rady: buď svůj. Tou se řídil a my dodnes obdivujeme jeho originální melange „klasického" stylu a jazzu. Své zážitky Američana v Paříži Gershwin zvěčnil ve stejnojmenném symfonickém díle.

Na jeho motivy pak Vincente Minnelli v roce natočil film s tanečníky Genem Kellym a Leslie Caronovou. Hned několik nesmrtelných Gershwinových melodií (včetně notorické I've Got Rhythm) se vešlo do tohoto traileru.

Sport a hry

Gershwin se mohl v Paříži potkat například s Bohuslavem Martinů. Také tohoto skladatele z Poličky okouzlil jazz. Ale také sport! Ten byl vyjádřením ducha nové doby, svobody i emancipace. Claude Debussy ve svém baletu Jeux (Hry) učinil z tenisového setu erotický jinotaj. Ještě dále zašel Erik Satie ve svém dadaistickém multimediálním experimentu Sports et Divertissement (Sporty a zábava ). Martinů coby fotbalový fanoušek se přidal kompozicí Half-Time (Poločas), čímž přiměl Arthura Honeggera, aby vyjádřil své sportovní preference skladbou Rugby.

Kompozici Bohuslava Martinů Half-Time hraje Filharmonie Brno.

Aby to ale nevypadalo, že v Paříži svět žije jen radovánkami, pojďme teď zavítat do přítmí gotického chrámu Notre Dame. Chlouba gotiky byla ve 12. a 13. století domovem takzvané „školy Notre Dame". Známe dokonce jména dvou skladatelů, kteří komponovali liturgickou hudbu, takzvané vícehlasé organum.

Seznamte se: mistr Leoninus a jeho Viderunt omnes.

Foto: Profimedia