Variace na téma XIII: Neobvyklé nástroje

Dnešní výlet do nepřehledné džungle hudební historie odhalí fakt, že lidská tvořivost a vynalézavost je nekonečná. A také že naše současnost je mnohem plošší, než byly časy, kdy se na pódiích objevovali virtuosové na skleněnou harmoniku, na brumle... nebo když státníci vynalézali hromosvody.

Nástroj bači i šamana: brumle

Typický kolísavý zvuk nástroje nejlépe vystihuje právě jeho český název: brumle. Známý je též pod anglickým názvem Jew's harp. Tento drobný instrument ale znali už ve starověku v Asii, odkud se dostal k nám. Sibiřští šamani jej užívají jako nástroje magického. Vkládá se do úst, která slouží jako rezonátor, ale pozor: neopatrná maninpulace může způsobit zlomení zubu.

Přestože dnes se nám při zvuku brumle vybaví nejspíše slovenský bača, nástroj měl v 18. století širokou oblibu i u měšťanských vrstev.

Chvějivý zvuk brumle, který vzniká vibrováním kovové lamely před ústy, může dnešním uším znít poněkud komicky, byl to ale důležitý nástroj rakouské lidové hudby a nejlepší hráči byli velmi uznáváni.Johann Georg Albrechtsberger, Beethovenův učitel, je autorem nejméně sedmi koncertů pro brumle. Čtyři z nich se dochovaly a my vám přinášíme ukázku:

Opouštíme teď rakouské pastviny a vydáme se do Vídně - ovšem oklikou přes Ameriku.

Melancholici, pozor na skleněnou harmoniku

Při vyslovení jména Benjamin Franklin většině lidí naskočí americký státník, politik a spisovatel. Někteří si vzpomenou, že se s naším Prokopem Divišem dělí o autorství vynálezu bleskosvodu. Tento muž osvícenství byl ale vpravdě renesanční osobností.

Mezi Franklinovy vynálezy totiž patří také skleněná harmonika. Jak k tomu došlo? Při návštěvě anglické Cambridge v roce 1761 byl fascinován "nebeskými" tóny, které Edmund Delaval vydával mokrým prstem po okraji sklenic na víno naplněných různým množstvím vody. Ve spolupráci s londýnským sklářem Charlesem Jamesem vyvinul Franklin značně zdokonalený přístroj tak, že skleněné misky odstupňovaných velikostí upevnil soustředně kolem vodorovného kovového vřetena a otáčel přístrojem pomocí kliky připevněné k řemenu.

"Výhodou tohoto nástroje je, že jeho tóny jsou nesrovnatelně sladší než tóny jakéhokoli jiného nástroje, že je lze podle libosti zesilovat a zeslabovat silnějším nebo slabším tlakem prstů a že je lze libovolně prodlužovat a že nástroj, který je dobře naladěn, již nikdy nepotřebuje ladit," napsal Franklin příteli.

V roce 1791, v posledním roce svého života, zkomponoval Wolfgang Amadeus Mozart skladbu pro německou hráčku na skleněnou harmoniku Mariannu Kirchgässnerovou. Zaposlouchejte se do způsobu, jakým tento podmanivý, éterický hlas rozmlouvá s ostatními nástroji ve skladbě, již muzikolog Alfred Einstein označi za jedno z jeho "nebeských děl, instrumentální protějšek Ave Verum".

Brzy se začaly šířit zvěsti, že podivné krystalické tóny nového nástroje Benjamina Franklina ohrožují veřejné zdraví. Johann Friedrich Rochlitz v Allgemeine musikalische Zeitung, nejvýznamnějším německém hudebním časopise, napsal, že "nadměrně stimuluje nervy, uvrhuje hráče do vtíravé deprese, a tedy do temné a melancholické nálady, která je vhodnou metodou k pomalému sebezničení."

Připojujeme tedy pro jistotu varování a přecházíme k nástroji, jehož zvuk je rovněž "nebeský" a považte - hráč se jej nemusí (ani nemůže) dotknout!

Nebeská hudba ze socialistického Ruska: Theremin

Theremin, který v roce 1919 vynalezl v Rusku Lev Sergejevič Těrmen, byl nejen prvním elektronickým hudebním nástrojem, ale také prvním (a dodnes jediným) nástrojem, na který se hrálo bez dotyku, pohybem rukou v prostoru mezi dvěma anténami, z nichž jedna ovládá intonaci a druhá hlasitost.

Nechme promluvit samotného vynálezce:

U nás tento nástroj vydatně zpopularizovala hra Teremin, uváděná v Dejvickém divadle s Ivanem Trojanem v hlavní roli. Zde je ukázka:

Podobnost s lidským hlasem je až neuvěřitelná. Věděli jste například, že ústřední melodii filmu Tenkrát na Západě "zpívá" theremin?

Martenotovy vlny

Na podobném principu jako theremin jsou také Martenotovy vlny. Francouzský violoncellista a telegrafista Maurice Louis Eugène Martenot (1898–1980) se v roce 1917 setkal při radiovém provozu s elektronicky generovanými tóny vznikajícími interferencí. V roce 1919 započal s vývojem hudebního nástroje pracujícího na tomto principu a 3. května 1928 předvedl jeho první verzi. Nástroj nazvaný Ondes musicales a později známý jako Ondes Martenot nebo jen Martenot vytvářel tón podobně jako theremin, výšku tónu však hudebník, stojící asi 1,5 m od nástroje, ovládal táhlem s připojeným kroužkem, který držel v pravé ruce. Intenzitu tónu řídil levou rukou pomocí ovládacích prvků umístěných v oddělené skříňce. Postupně svůj vynález zmenšoval a usnadňoval jeho ovládání.

Pro Ondes Martenot byly napsány stovky skladeb a nástroj se používá v hudbě mnoha žánrů. Hra na tento nástroj se vyučuje na pařížské konzervatoři a dalších školách. K virtuózním hráčům patřila Ginette Martenot, sestra Maurice Martenota. Martenotovy vlny s oblibou používal skladatel Olivier Messiaen. Důležitý part mají v jeho symfonii Turangalila. Právě o ní, ale také o nástroji samém hovoří v tomto videu skvělá Cynthia Millar ze Singapore Symphony Orchestra.

A teď od cizokrajných vynálezů zas pěkně domů, do pošumavských vísek.

Dudy

Také dudy (také moldánky, na Moravě též gajdy, na Chodsku pukl), jsou podobně jako brumle nástrojem prastarým. Pravděpodobně vznikly někdy před 4 000 lety v Egyptě a v přední Asii. Odtud se postupně šířily s pastýři, ale především s četnými arabsko-tureckými nájezdy do Evropy, kde nacházíme nejvíce jejich forem a druhů. Dobrá příležitost vidět a slyšet na vlastní uši nejrůznější hudební formy spojené s dudami je každé čtyři roky na Dudáckém festivalu ve Strakonicích. Letos se na soutoku Otavy a Volyňky koná už 24. ročník.

Dudy si našly cestu i do soudobé hudby. Američan Kevin Weed, který se zajímá o skotskou horalskou hru na dudy, je členem irské kapely Innisfree. Ve svém Concerto for Highland Bagpipes and Orchestra propojuje tradiční skotské dudy s evropskou symfonickou tradicí.

Neobvyklých nástrojů v roli poslů "klasické" hudby bychom našli jistě více. Alespoň jeden ještě přidáváme.

Cimbál

„Spousta lidí si myslí, že cimbál je ryze folklorní nástroj, ale není tomu tak. Na cimbál se dá zahrát cokoliv,“ říká mladý cimbalista Matěj Číp, který jako první a jediný Čech studuje hru na cimbál na univerzitě v USA. „Cimbál má potenciál vyrovnat se klavíru, houslím a dalším nástrojům klasického orchestru. Je tak zvukově bohatý a rozmanitý, že dokáže zvládnout klasickou i soudobou hudbu,“ myslí si čtyřiadvacetiletý hudebník.

Tradici hry na cimbál rozvíjejí ve Valašském Meziříčí, kde se každé dva roky koná největší setkání hráčů na cimbál v Evropě - Cimbalfest.

Právě ze zahajovacího koncertu Cimbalfestu z pandemického roku 2020 je záznam tohoto Koncertu pro cimbál a orchestr skladatele Daniela Skály.

Foto Profimedia