Variace na téma XXII: Shakespeare

Dramatik Willam Shakespeare se nejen zapsal do historie divadla, ale svými dramaty i komediemi také inspiroval a stále inspiruje. Děl na shakespearovský námět je mnoho. Některá jsou dobře známá a patří ke stálicím operních domů. Jaký jaký je příspěvek skladatelů českých?

Co do počtu shakespearovských zpracování jednoznačně vede Bedřich Smetana. V roce třístého výročí narození Williama Shakespeara, tedy 1864, zorganizoval spolek Umělecká beseda efektní slavnost. Jejím vrcholem byl monumentální průvod téměř 250 kostýmovaných postav ze 30 Shakespearových her. Skupiny postav vybrané z jednotlivých her defilovaly přes jeviště Novoměstského divadla za zvuků slavnostního pochodu, který k této příležitosti Smetana složil a dirigoval.

Nebylo to poprvé, co český romantik Smetana sáhl ke shakespearovské látce. Inspiroval se dílem tohoto dramatika už v dřívějších letech, konkrétně v období, kdy působil a žil ve švédském Göteborgu. Tam, pod vlivem Franze Liszta, zkomponoval své první tři symfonické básně. První z nich byla inspirována Shakespearovým Richardem III. Smetana se zaměřil na konflikt hlavního hrdiny, který zneužil své moci.

Ve Smetanově skladatelském odkazu najdeme také pozoruhodnou pozdní klavírní kompozici Macbeth a čarodějnice, kde se volně inspiroval fantastickou scénou z této hry.

V 70. letech požádal Bedřich Smetana Elišku Krásnohorskou, zda by mu napsala libreto na motivy Shakespearova Večera tříkrálového, protože se domníval, že mezinárodní téma by mu umožnilo lépe proniknout na zahraniční scény. Už v hluchotě se k opeře s názvem Viola vrátil, začal ji komponovat, ale už měl po ruce i libreto Hubičky a ten zájem se potom obrátil k Hubičce a Violu nedokončil.

Česká Bouře a český Othello

"Světový" námět hledal v 90. letech 19. století také Zdeněk Fibich. Obrátil se na básníka Jaroslava Vrchlického, s nímž už spolupracoval. Námět Bouře jim byl oběma blízký a tato opera na rozdíl od Fibichovy operní prvotiny Nevěsta messinská zaznamenala velký úspěch.

Dodejme, že stejnou látku použilo před Fibichem i po něm skoro padesát skladatelů - naposledy Thomas Adès (2004).

Také Antonín Dvořák patří do tohoto shakespearovského katalogu, a to svou programní předehrou Othello. Patří do trilogie, který byla nejprve opatřena názvy Příroda, Život a Láska a až později se ustálilo označení V přírodě, Karneval a Othello.

Dalším českým tvůrcem čerpajícím ze Shakespeara byl Iša Krejčí (19904-1968). Nadaný skladatel a dirigent, který tíhl k neoklasicistní lehkosti. Tou se vyznačuje i jeho opera Pozdvižení v Efesu, pro kterou si vybral Shakespearovu Komedii omylů. Komponoval ji za druhé světové války a provedena byla tehdy v rozhlase. Sem tam se toto svěží dílo na českých jevištích objevuje. Árii Co láska je? Co o ní víš? zpívá barytonista Zdeněk Otava.

Láska je hlavní motiv tragédie Romeo a Julie. Osud mladých milenců z Verony, jimž rodové nepřátelství zabránilo naplnění jejich citů, inspiroval mimo jiné Sergeje Prokofjeva. Jeho stejnojmenný balet měl premiéru poslední den roku 1938 v Brně. Taneční zpracování Shakespearova dramatu je velmi oblíbené a mnozí proslulí choreografové vytvořili během 20. století legendární inscenace hra­né po celém světě dodnes. Důvod, proč tomu tak je, lze hledat nejen ve věčně rezonujícím tématu tragické lásky, ale i v nádherné hudbě Sergeje Prokofjeva, která je považována za jeden z nejkrásnějších baletních opusů vůbec.

Stejným příběhem se nechal inspirovat francouzský skladatel Hector Berlioz. Jeho dílo Romého et Juliette je pozoruhodnou fúzí symfonie a opery. Účinkuje zde sbor a sólisté a stejně jako v případě Berliozova nejznámějšího díla - Fantastické symfonie - bylo mocným impulsem setkání s herečkou Harriet Smithsonovou, kterou spatřil právě v této hře. Takto popsal zážitek sám Berlioz:

"...ponořit se do ohnivého slunce a vlahých nocí Itálie, být svědkem dramatu té vášně rychlé jako myšlenka, hořící jako láva, zářivě čisté jako pohled anděla, panovačné, neodolatelné, zuřivých vendet, zoufalých polibků, zběsilého boje lásky a smrti, bylo víc, než jsem dokázala snést. Ve třetím dějství jsem už sotva dýchal - bylo to, jako by mě železná ruka chytila za srdce - a věděl jsem, že jsem ztracen. Mohu dodat, že v té době jsem neuměl ani slovo anglicky; nádhera poezie, která dává jeho slavným dílům zcela nový zářivý rozměr, mi unikla... ... Ale síla hereckých výkonů, zejména samotné Julie, rychlý spád scén, hra výrazu, hlasu a gest mi řekly víc a daly mi mnohem bohatší povědomí o myšlenkách a vášních originálu, než by to dokázala slova mého chabého překladu."

Téma Shakespeare v hudbě je natolik obsáhlé, že se mu budeme věnovat v dalším dílu seriálu. Posvítíme si v něm na zpracování operního velikána Giuseppa Verdiho.

Foto Profimedia