Zlatá ulička i Pražský zvěřinec. Před 440 lety se Praha stala sídlením městem Rudolfa II. Žil zde téměř třicet let

Rudolf II. Habsburský byl posledním habsburským panovníkem a také posledním císařem Svaté říše římské, který učinil z Prahy své sídelní město. Byl velkým milovníkem umění a jako významný mecenáš a podporovatel věd přispěl k obrovskému kulturnímu rozkvětu českých zemí. Díky němu měly tehdejší české země v jeho době živé styky s cizinou; jeho dvůr hostil mnohé význačné umělce i vědce, často ovšem i podvodníky a šarlatány, kteří se za vědce pouze vydávali.

Přímo na Rudolfově dvoře, či na rozličných místech v Praze za doby jeho panování působili přední hudebníci své doby, například slovinský skladatel a jeden z nejvýznamnějších zástupců vrcholného polyfonického kompozičního slohu Jacobus Handl Gallus, či kapela všestranného vlámského hudebního skladatele Philippa de Monte.

• Tycho de Brahe (©GettyImage)

Protože Rudolf II. patřil i mezi nadšené obdivovatele alchymie, působili v jeho službách například Jeroným Alessandro Scotta, Eduard Kelley, či lékař Michael Maier, jehož dílo Atalanta fugiens patří k opravdovým klenotům alchymie. Byl tu i přírodovědec John Dee a také astronomové zvučných jmen, především Tyge Ottesen Brahe (Tychon Brahe), který s Rudolfovým přispěním vybudoval v Benátkách nad Jizerou observatoř, přivezl sem svou knihovnu i řadu přístrojů, které zdokonalil nebo dokonce sám vynalezl.

Hlavním důvodem, proč Rudolf II. přesunul své sídlo do Prahy, bylo trvalé ohrožení Vídně ze strany Osmanské říše

Vídeň se totiž nacházela v blízkosti neklidné hranice a geografická poloha Prahy se jevila jako bezpečnější. O přesunu sídla ostatně uvažoval už jeho předchůdce, císař Maxmilián II., který v Praze často pobýval.

Příchod císařského dvora do Prahy si vyžádal výrazné změny ve městě. Především bylo potřeba vybudovat důstojnou císařskou rezidenci na Pražském hradě, protože spolu s panovníkem se do města přistěhoval značný počet příslušníků dvora. Do nového sídelního města též k panovnickému dvoru přijížděli cizí vyslanci; Praha se stala stálým sídlem vyslanců francouzského krále, Španělska, Benátské republiky i papežského státu. Přijížděli sem i učenci a umělci z celého světa.

Rudolf II. byl známý nejen jako poněkud výstřední panovník, ale také jako velký sběratel a obdivovatel všeho možného i nemožného – uměním počínaje a zvířaty konče. Hned po přesídlení do Prahy nechal Rudolf II. v Pražském zvěřinci v Královské zahradě přestavět původní dřevěný pavilon na soubor nízkých budov, známý jako Lví dvůr (později přejmenován na Medvědí dvůr). Jednalo se o vytápěné kotce zvířat s výběhy, naproti nimž stála vysoká zeď s ochozem a galerií pro diváky. Nechal také rozšířit Královskou zahradu, zřídil bažantnici a rybníčky pro chov ryb a vodních ptáků, výběhy jelenů v dnešním Jelením příkopě.

• Sultán Murad III. (©Wikipedie)

Rudolf II. za doby svého panování choval mnoho zvířat; skon svého oblíbeného lva nepřežil

Patřili mezi ne lvi, tygři, levharti, gepardi, medvědi, cibetky, vlci, lišky, jeleni, ale i velbloudi, antilopy, gazely, zubři, pratuři, pštrosi, pelikáni, plameňáci, či plazi.

Protože pod Pražský hrad patřily i obory Hvězda a Ovenec (dnešní Stromovka), zvířata byla chována nejen v Královské zahradě, ale i na těchto místech. V Ovenci byli jeleni, losi, snad i sobi, srnci, divočáci, koně, zubři, buvoli, pratuři, lišky a zřejmě i mnoho dalších zvířat. V Oboře hvězda prý byly i antilopy nebo gazely a v roce 1592 i 12 lvů, o které se staral Ind.

Rudolfova vášeň pro chov zvířat byla brzy známá po celé Evropě, a tak řada panovníků a cizích delegací, které do Prahy přijížděli, vozili – aby si získali císařovu přízeň - jako dary právě zvířata. Například moskevský velkokníže Fjodor Ivanovič, syn Ivana Hrozného, věnoval Rudolfovi kromě levhartů a dalších zvířat i dva bílé rarohy, kteří se v té době považovali za nesmírně vzácné ptáky a patřili v té době mezi vůbec nejvzácnější dary panovníků.

Známý je též příběh lva, kterého císař obdržel darem od tureckého sultána Murada III.. Samec jménem Mohamed měl s Rudolfem velmi podobnou astrologickou konstelaci. Tycho Brahe prý vyčetl z hvězd, že císař bude mít podobný osud jako lev Mohamed a skoná ve stejné době, proto se lev těšil nadstandardní péči. Císař Rudolf II. pak skutečně zemřel jen několik dní (asi 3) po skonu lva.

Úvodní foto: Rudolf II. na portrétu od Hanse von Aachen (~1606) (©Wikipedie)