Nekonvenční, vzpurný, impulzivní a vysoce citlivý. Takový byl skladatel Hector Berlioz
Hector Berlioz přesně vyhovoval pojetí romantického umělce 19. století a jeho hudba přesně odrážela jeho temperament. Z jeho děl patří k nejproslulejším jeho Fantastická symfonie a Rekviem, tedy Velká mše za mrtvé.
Francouzský skladatel, spisovatel a hudební kritik Louis-Hector Berlioz se narodil 11. prosince 1803. Je tomu tedy letos od jeho narození rovných 220 let.
Pocházel z rodiny relativně zámožného lékaře Louise Berlioze a od dětství byl rodiči připravován na dráhu lékaře. Už v mládí vykazoval hudební talent, a dokonce i komponoval, ale jeho zálibu v hudbě mu rodina tolerovala pouze jako koníček. V roce 1821 se na přání rodičů vydal studovat do Paříže medicínu. V Paříži se mu ovšem otevřely nové obzory. Začal se zabývat výhradně hudbou a rychle prohluboval své, do té doby skromné znalosti. Byl proslulý mimo jiné tím, že na koncertech zahrnoval urážkami dirigenty, kteří si dovolovali upravovat hudbu, kterou hráli. Od roku 1823 začal studovat kompozici na konzervatoři a k jeho důležitým učitelům patřil i český skladatel Antonín Rejcha. V roce 1824 zkomponoval Berlioz své první zásadnější dílo Messe solennelle, tedy Slavnostní mše, která byla dlouho považována za ztracenou, protože sám Berlioz tvrdil, že ji zničil. Znovu objevena byla až v roce 1992.
- Étienne Carjat Hector Berlioz, karikatura, 1863
V Paříži se Hector Berlioz seznámil mimo jiné s dílem Williama Shakespeara, kterého pak po celý život zbožňoval, a s jedním z hlavních děl německého básníka Johanna Wolfganga Goetha Faust. Během představení Shakespearova Hamleta se zamiloval do irské herečky Harriety Smithson v roli Ofélie, a to přesto, že hře, hrané anglicky, nerozuměl. Harrieta jej ovšem odmítla, a on své zklamání s emocionální zmatek vtělil do díla, jehož uvedení se považuje za začátek hudebního romantismu, a sice do své Fantasické symfonie.
Ignorován Harrietou navázal tedy Berlioz vztah s klavíristkou Camille Mokeovou, ten však náhle skončil, když se Camille provdala za skladatele Ignáce Plevela. V té době zrovna Berlioz pobýval na studijním pobytu v Ŕímě a když se z dopisu Camilliny matky dozvěděl o jejím sňatku, pojal plán, že Camille, její rodiče a nakonec sám sebe zastřelí. Na cestě do Francie však od tohoto zoufalého plánu upustil, a vrátil se zpátky do Říma. Během zdejšího pobytu uspokojoval Berlioz požadavky svých učitelů na konzervatoři tím, že jim pravidelně posílal přepracování svých dřívějších prací, zatímco pracoval na partiturách, o nichž věděl, že se setkají s jejich nesouhlasem – předehrách Rob Roy a Le Roi Lear. Tak vznikla také konečná podoba jeho monumentální Fantastické symfonie.
Více prozradí a hudební ukázky nabídne Martina Klausová v pořadu, který bude mít premiéru v pátek 15. prosince v 19 hodin. Reprízy si můžete poslechnout v neděli 17.12. v 9:00 a středu 20.12. ve 22:00.
Úvodní obrázek: Portrét mladého Berlioze od Émila Signola, 1832 (©Wikipedie)
