O manželku, bratra i dva syny přišel v době morových epidemií italský skladatel Giovanni Pierluigi da Palestrina
Další hudba podle kalendáře připomene vrcholného představitele renesanční hudby, mistra kontrapunktu, italského hudebního skladatele a varhaníka Giovanni Pierluigi da Palestrinu. Zemřel 2. února 1594, tedy před rovnými 430 lety.
Giovanni Pierluigi da Palestrina se narodil v obci Palestrina nedaleko Říma, která byla v té době součástí Papežského státu, a to kolem roku 1525. Jeho rodiče byli poměrně zámožní, vlastnili dům, vinice a pole. Někteří hudební historikové tvrdí, že Giovanni dost možná vyrůstal u své babičky Jacobelly v Římě, a existuje i teorie, že se právě tam i narodil. Další verze říká, že Giovanni Pierluigi da Palestrina Řím poprvé navštívil až v roce 1537, kdy tam byl poslán otcem po smrti matky a kde se stal sboristou v bazilice Panny Marie Sněžné, Santa Maria Maggiore.
V Římě studoval Palestrina u Robina Mallaperta a Firmina Lebela a severoevropský kompoziční polyfonní styl se profiloval i pod vlivem i nizozemských skladatelů Guillauma Dufaye a Josquina des Preze, kteří v té době působili v Itálii.
V letech 1544–1551 byl Palestrina varhaníkem ve svém rodišti, v katedrále Sv. Agapita v Palestrině, a tady se též roku 1547 oženil s Lucrezií Goriovou, která do manželství přinesla dům s koželužnou, vinici a pozemky, takže byl budou skladatel hmotně zajištěn a mohl se poměrně svobodně věnovat tvorbě. Postupně se jim narodili tři synové: Rodolfo, Angelo a Iginio. Svého otce bohužel přežil poslední z nich.
V Palestrině okouzlily jeho první skladby místního biskupa, kardinála Giovanni Maria Ciocchi del Monteho. Když byl Monte roku 1550 zvolen papežem a na Petrův stolec nastoupil pod jménem Julius III., jmenoval krátce po svém zvolení Palestrinu sbormistrem a hudebním ředitelem pěveckého sboru Cappella Giulia, nazvaném po svém zakladateli, papeži Juliovi II., který působil ve Svatopetrském dómu ve Vatikánu. Palestrina byl pak jedním z prvních skladatelů ryze italských duchovních skladeb, protože do té doby byla většina v Itálii provozované chrámové hudby z pera nizozemských, francouzských, španělských a portugalských skladatelů. Ukázkou takové původní italské duchovní literatury byla například první sbírka Palestrinových mší, která vyšla tiskem roku 1554. Ta byla koncipována podle sbírky mší španělského skladatele Cristóbala de Morales. Dřevoryt přední straně obálky je téměř přesnou kopií jedné ze sbírek mší právě tohoto skladatele. Díky papežově podpoře se pak Palestrina stal členem i dalšího prestižního tělesa, Cappella Sistina, a to přestože byl ženatý, což pravidla tohoto sboru nedovolovala. Vysloužil si kvůli tomu i nevraživost některých kolegů ve sboru.
Více prozradí a hudební ukázky nabídne Martina Klausová v pořadu, který bude mít premiéru v pátek 2. února v 19 hodin. Reprízy si můžete poslechnout v neděli 4.2. v 9:00 a středu 7.2. ve 22:00.
Foto: Giovanni Pierluigi da Palestrina (©britannica.com)
