Převážně v zahraničí působil Vojtěch Matyáš Jírovec, v cizině známý jako Adalbert Gyrowetz
Od úmrtí rakouského skladatele českého původu Vojtěcha Jírovce si letos připomínáme rovných 170 let.
Vojtěch Matyáš Jírovec, působící v zahraničí pod jménem Adalbert Gyrowetz, se narodil 20. února 1763 v Českých Budějovicích, kde byl jeho otec ředitelem kůru českobudějovické katedrály. Hudební základy získal jednak od svého otce a jednak od varhaníka a skladatele Štefanovského. Studoval na piaristickém gymnáziu a zároveň komponoval své první skladby, převážně chrámovou hudbu a serenády. Poté studoval v Praze filosofii a práva, ale pro nedostatek prostředků se vrátil domů a stal se sekretářem hraběte Františka z Fünfkirchen. Zároveň hrál i v jeho zámecké kapele a pro ni i komponoval. Velký úspěch měly v té době zejména jeho symfonie.
Tajemníkem a učitelem hudby u římského knížete Ruspoliho
Na doporučení a s finanční podporou hraběte Troyera pak odejel do Vídně, kde se stal členem kruhu nejlepších vídeňských skladatelů Dittersdorfa, Haydna a Mozarta. Mozart dokonce provedl ve Vídni roku 1785 jednu z jeho symfonií. Jírovec ve Vídni získal místo jako tajemník a učitel hudby u římského knížete Ruspoliho, s nímž procestoval Itálii a měl možnost uplatnit své umění v Benátkách, Bologni, kde se stal čestným členem boloňské Filharmonické společnosti, a v Římě. Když se finančně osamostatnil, vystoupil ze služeb hraběte a dva roky žil v Neapoli, kde studoval kontrapunkt u Nicolo Saly.
Útěk před Velkou francouzskou revolucí do Londýna
Z Neapole odcestoval do Paříže, ale záhy - v roce 1789 - uprchl před Velkou francouzskou revolucí do Londýna. V Londýně žil tři roky a vzhledem ke svým známostem ve šlechtických kruzích pomáhal stárnoucímu Haydnovi uchytit se v londýnské společnosti. Po krátké návštěvě Čech se vrátil do Vídně, kde se v roce 1804 stal ředitelem Dvorního divadla.
Zatímco do té doby skládal hlavně instrumentální hudbu, mezi níž najdeme asi 40 symfonií, smyčcová kvarteta a další komorní hudbu, klavírní sonáty a taneční skladby, která vycházela i tiskem, po 1804 se věnoval nejvíce komponování oper, singspielů a baletů pro potřeby vídeňského dvorního divadla.
Závěr života v ústraní
Obliba Jírovcových scénických i instrumentálních děl u vídeňského publika trvala do 20. let 19. století, kdy již byl jeho styl, založený na brilantní, ale poněkud povrchní nápodobě Josepha Haydna, pociťován jako anachronismus a vysloužil mu přezdívku „božský šosák“. Roku 1831 pak odešel do výslužby, konec života prožil v ústraní a v chudobě za podpory mladší generace skladatelů, např. Giacoma Meyerbeera. Komponoval – i když už v mnohem menší míře - až do konce svého života, a to převážně duchovní hudbu.
Vojtěch Jírovec zemřel v 87 letech 19. března 1850 ve Vídni a je pochován na hřbitově ve Währingu nedaleko hrobu Ludwiga van Beethovena a Franze Schuberta.
Další osudy tohoto skladatele připomene Martina Klausová v pořadu, který bude mít premiéru v pátek 24. února v 19 hodin. Reprízy si můžete poslechnout v neděli 26.2. v 9:00 a středu 1.3. ve 22:00.
Foto: Vojtěch Matyáš Jírovec (© Profimedia)
