Schumann mu předpověděl velkou budoucnost, on na oplátku jeho rodině pomáhal v době, kdy už byl Schumann psychicky nemocný. Johannes Brahms

Johannes Brahms se narodil v chudé rodině, jeho otec se živil jako městský muzikant a jeho hlavními hudebními nástroji byly kontrabas a lesní roh. Když v roce 1830 získal měšťanské právo, oženil se se švadlenou Johannou Henrikou Christinou Nissen, která byla o 17 let starší než on a Johannes byl druhým ze jejich celkem tří dětí. Protože se v rodině provozování řemesla dědilo z otce na syna, bylo jasné, že i Johannes se bude věnovat hudbě, nota bene když se v případě malého Johannse ukázal i zjevný talent. Jeho nástrojem se stal klavír a už jako dítě začal vypomáhat rodinnému rozpočtu hraním spolu s otcem v různých lokálech a tančírnách. Ve čtrnácti letech už byl profesionálním klavíristou a z roku jeho první samostatné klavírní dílko vzniklo jen o dva roky později. Klíčové pro jeho další uměleckou dráhu bylo setkání s maďarským houslistou Eduardem Reményim. V roce 1853 spolu podnikli koncertní turné, na kterém ho v Hannoveru Reményi seznámil s proslulým houslistou, o dva roky starším Josephem Joachimem. Mezi oběma muzikanty se vyvinulo přátelství na celý život a Joachim byl mnohdy prvním, komu Brahms posílal k posouzení své kompozice, a věnoval mu také svůj houslový koncert.

Přátelil se s Lisztem i Robertem a Clarou Schumannovými

Díky Josephu Joachimovi se Brahms seznámil s významnými osobnostmi tehdejšího hudebního světa. Během jarního koncertního turné v roce 1853 se Brahms poznal s Ferencem Lisztem, v září téhož roku se setkal s Robertem a Clarou Schumannovými. Robert Schumann okamžitě rozpoznal jeho velký talent a o měsíc později o něm napsal do časopisu Neue Zeitschrift für Musik článek, v němž mu předpovídal velkou budoucnost. Rovněž také doporučil Brahmsova díla k vydání svému nakladateli, firmě Breitkopf & Härtel. Přátelství obou skladatelů bylo ukončeno Schumannovou těžkou duševní chorobou, v jejímž důsledku se v únoru 1854 pokusil spáchat sebevraždu skokem do Rýna. Podařilo se ho sice zachránit, zbývající dva roky života však strávil v ústavu pro duševně nemocné a v době, kdy se Schumann léčil v sanatoriu, Brahms bydlel v Düsseldorfu u Schumannů a pomáhal Claře s péčí o děti.

Foto: Brahmsův pomník ve Vídni (©Profimedia)

Úspěchy se dostavily ve Vídni

V letech 1857 až 1859 působil Brahms jako dirigent a učitel hudby na knížecím dvoře v Detmoldu, hlavním městě Knížectví Lippe. Místo bylo slušně honorováno, proto se mohl důkladněji věnovat studiu kompozice. Zajížděl ovšem i do svého rodného Hamburku, kde byl sbormistrem ženského pěveckého sboru, který sám založil. Konec desetiletí přinesl Brahmsovi profesionální nezdary. Premiéra prvního klavírního koncertu v Hamburku 22. ledna 1859 se skladatelem u klavíru se nevydařila, při druhém představení byla reakce publika dokonce tak nepřátelská, že chtěl skladatel opustit pódium hned po první větě.

V roce 1862 navštívil Brahms poprvé Vídeň. Tato cesta byla výsledkem zklamání, že v Hamburku nedostal místo ředitele tamní filharmonie, o které se ucházel. Ve Vídni navázal další důležité kontakty a vystoupil na několika koncertech z děl svých i cizích autorů. Věnoval se také intenzivně komponování a poslední, spíše čestné, zaměstnání přijal roku 1872, když se stal na tři roky vedoucím Vídeňského pěveckého spolku. Hmotně byl totiž zabezpečen; dostatek finančních prostředků mu vynášela jak koncertní činnost, tak vydávání jeho skladeb u nakladatele Fritze Simrocka.

Více prozradí a hudební ukázky nabídne Martina Klausová v pořadu, který bude mít premiéru v pátek 5. května v 19 hodin. Reprízy si můžete poslechnout v neděli 7. 5. v 9:00 a středu 10. 5. ve 22:00.

Foto: Johannes Brahms (©Profimedia)