Z farmaceutického impéria na koncertní pódia

Francis Poulenc se narodil 7. ledna 1899 v Paříži do rodiny farmaceutických magnátů. Základy hudebního vzdělání získal od své matky, která sama byla talentovanou klavíristkou a díky bohatému rodinnému zázemí mu bylo umožněno studovat hru na klavír u španělského virtuóze Ricarda Viñese. V letech 1918 -1921 si Poulenc odsloužil tři roky v armádě a během války mu zemřeli oba rodiče, zůstal tedy v jinošském věku úplně sám.

Po návratu z válečných kolbišť se Poulenc (za přispění Ricarda Viñèse) seznámil s Manuelem de Fallou, Ericem Satiem, Dariem Milhaudem, Pablem Picassem a dalšími umělci, kteří tehdy v Paříži působili. Kromě hudby se jeho velkou láskou stala i poezie a zájem o literaturu jej přivedl k Louisi Aragonovi, André Gidemu, k poezii Paula Valéryho a Paula Eluarda; a posledně jmenovaný se mu pak stal hlavním zdrojem inspirací pro písňovou tvorbu. V té době také Poulenc rád navštěvoval taneční kavárny, kde hrála naprosto jiná hudba, než k jaké byl dosud vychováván.

Komponovat začal Poulenc koncem první světové války jako autodidakt, v prosinci 1917 absolvoval skladatelský debut a jeho Rhapsodie nègre vyvolala podiv i nadšení. K jeho dalším raným skladbám patří pak sonáty pro klavírní trio, pro bicí a dřevěné dechové nástroje, pro dva klarinety a také písně na texty Jeana Cocteaua a Guillauma Apollinaira.

V letech 1921–1924 se Poulenc soukromě vzdělával ve skladbě u Charlese Kœchlina a v roce 1922 se s Dariem Milhaudem podíval do Vídně, kde se sešli s Schönbergem, Bergem a jeho žáky. V téže době, tedy ve 20. letech 20. století zkomponoval Poulenc na objednávku slavného impresária Sergeje Ďagileva v balet Les Biches (Laně). Premiéru měl 6. ledna 1924 v Monte Carlu, choreografii vytvořila Bronislava Nižinská, výpravu Marie Laurencin, životní partnerka zesnulého Guillauma Apollinaira. Nešlo ovšem o žádný přírodní obrázek nebo antickou alegorii bohyně lovu; laňky v názvu znamenají lehkomyslné dívky, marnící čas flirtem a bezduchými rozhovory; a šlo o parodický kousek. Mezitím se vyvinul Poulencův osobitý instrumentální styl. Z těchto meziválečných let pocházejí například Concert champètre (Vesnický koncert) pro cembalo, choreografický koncert Aubade (Ranní zastaveníčko), řada klavírních a komorních skladeb, mezi nimi například i Sextet pro dechové nástroje a klavír.

Více prozradí a hudební ukázky nabídne Martina Klausová v pořadu, který bude mít premiéru v pátek 3. února v 19 hodin. Reprízy si můžete poslechnout v neděli 5.2. v 9:00 a středu 8.2. ve 22:00.

Foto: Profimedia