Má vlast Jany Bouškové i další novinky

Květnové novinky hudebního vydavatelství Supraphon přinášejí trojici CD, které jistě potěší každého milovníka krásné hudby.

První cédéčko přináší novou nahrávku mezinárodně renomovaného ženského vokálního souboru Tiburtina Ensemble pod vedením umělecké vedoucí Barbory Kabátkové. Jedná se o nahrávku Jistebnického kancionálu, zpěvů pro mši a k modlitbě hodinkového officia z prostředí pražské univerzity na počátku 15. století. Rukopis obsahuje jak latinský chorál převedený do češtiny, tak původní hudební tvorbu na české texty.

Když roku 1872 sedmnáctiletý student Leopold Katz, pozdější právník, mecenáš výtvarníků a podporovatel České akademie věd a umění, na půdě fary v jihočeské Jistebnici objevil starobylý rukopis s českými zpěvy, nejspíš tehdy netušil, jakou cennost drží v rukou. Nicméně upozornil na nález svého profesora klasické filologie na gymnáziu a jeho prostřednictvím se pak památka dostala k rukám historika Františka Palackého, který ihned rozpoznal její hodnotu. Dnes si v souvislosti s Jistebnickým kancionálem většinou vybavíme nejspíš především husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci, ve skutečnosti je však rukopis významnou hudební památkou pozdního středověku, knihou s liturgickými zpěvy v češtině pro mši i pro modlitbu hodinkového officia.

Cílem ve své době nepochybně odvážného projektu bylo zpřístupnění liturgie širokému okruhu věřících v jejich vlastním jazyce. Tvůrci se především snažili převést latinské chorální zpěvy do českého jazyka, ale nezřídka se pustili i do tvorby vlastních nápěvů.

I sama umělecká vedoucí souboru Tiburtina Ensemble Barbora Kabátková přiznává, že pro ni byl Jistebnický kancionál v určitém směru velkým objevem: „Netušila jsem, že v něm najdu tolik krásné hudby. Pramen jsem během svých studií hudební vědy znala velmi povrchně a nic mě nemotivovalo k tomu, abych jej blíže poznala. Až práce muzikoložky docentky Hany Wörner – Vlhové mi otevřela oči a inspirovala mě k hlubšímu probádání rukopisu. V mých očích je jeho největší hodnotou obsah, a to nejen po stránce hudební, ale i textové. Je dokonalým obrazem člověka konce 14. a počátku 15. století.“
Album vychází na CD i v digitálních formátech.

Druhá supraphonská novinka potěší především všechny příznivce a ctitele skvělé české sopranistky Kateřiny Kněžíkové, která je právě teď aktuálně - v těchto květnových dnech hvězdou na proslulém festivalu v anglickém Glyndebourne, kde ztvárňuje Káťu Kabanovou ve stejnojmenné opeře Leoše Janáčka. A současně jí právě teď vychází její supraphonský debut. Sopranistka své album pojmenovala Phydilé a repertoár sestavila z okouzlujících písní Bohuslava Martinů, Henriho Duparca, Maurice Ravela a Karola Szymanowského, které nahrála s Janáčkovou filharmonií Ostrava pod vedením Roberta Jindry.

Kateřina Kněžíková patří v současnosti k nejobsazovanějším českým operním pěvkyním a na Glyndebourne Festival Opera byla vybrána na základě konkurzu, jenž se uskutečnil již před dvěma lety a na který byla pozvána díky doporučení dirigenta Jakuba Hrůši. Festival se koná od května do srpna a je nejen pro Británii velkou událostí. Patří k nejznámějším a nejnavštěvovanějším na světě, zaměřuje se na špičkové projekty a v letošním programu je takovým projektem právě opera Leoše Janáčka Káťa Kabanová, od jejíž premiéry v tomto roce uplyne rovné století. Kateřina Kněžíková zde vystupuje v titulní roli. V Glyndebourne pobyla plné tři měsíce. Nejprve v rámci zkoušek, nu a od 20. května do 19. června pak poběží samotná vystoupení. Z Čechů se podařilo festival pracovně navštívit našim světoznámým dirigentům Jiřímu Bělohlávkovi a Jakubu Hrůšovi. Z pěvkyň se podobný úspěch povedl těm opravdu nejlepším, jako například Gabriele Beňačkové, Soně Červené či Magdaleně Kožené.

Nové CD Kateřiny Kněžíkové vydává Supraphon 28. května na CD, ale i v digitálních formátech včetně Hi-Res. Objevem pro mnohé budou písně Henriho Duparca. Prostou a zbožnou venkovanku Phidylé, hrdinku jedné z nich, si Kněžíková vybrala pro název celého alba. „Nerada bych kopírovala něco, co bylo už několikrát natočeno. Ale to podstatnější je mé zaujetí písňovým repertoárem. Když jsem dostala možnost natočit album, říkala jsem si, čím bych se chtěla prezentovat. Jak bych si přála, aby mě okolí vnímalo. Když jsem si uvědomila, že bych měla natáčet album s operními áriemi, tak by to srovnání bylo nesmírně nekompromisní. Navíc písně jsou mou láskou. A mám pocit, že u nás není právě písním dávána taková váha. A to bych si přála změnit. Myslím si, že můžu v tomto repertoáru něco říct a jsem v něm svá,“ uvedla Kateřina Kněžíková k neotřelé dramaturgii svého připravovaného alba.

S třetí novinkou přichází významná interpretka české i světové hudební scény, a sice harfista Jana Boušková, která vydává výjimečné album Má vlast.
Jméno Jany Bouškové patří k nejvýraznějším v současném harfovém světě. Její renomé podtrhuje také to, že jako jediná Češka je laureátkou všech hlavních světových harfových soutěží, vystupovala s nejrenomovanějšími orchestry světa a také zastává pedagogické posty, například na londýnské Royal College of Music a pražské Akademii múzických umění. Jana Boušková však nikdy nezapomněla, kde jsou její kořeny a z jaké hudební tradice vyrůstá její vlastní umění a cítění. Nové album symbolicky pojmenované Má vlast má v rozsáhlé diskografii Bouškové výjimečné místo. Svým nejslavnějším krajanům mezi skladateli vzdává hold, když jejich „erbovní“ skladby upravila pro sólovou harfu. Album Má vlast je nejosobnějším vyznáním lásky k vlastní zemi a k největším osobnostem, které utvářely českou hudební krajinu. Smetana, Dvořák i Suk učinili českou hudbu světovou – a Jana Boušková ji znovu ve světě rozeznívá.

Jana Boušková si albem Má vlast splnila velký sen: představit harfu v naprosto jiné podobě, než ji většinou posluchači znají. Chopila se všech úprav, na kterých pracovala celé čtyři roky. „Práce aranžéra byla pro mě premiérou, a proto jsem se kolikrát i s jedním taktem zaobírala třeba několik dnů, dokud výsledek nebyl dle mých představ. Věnovala jsem se všem detailům, jako bych vychovávala své milované dítě. Skladby, které jsem si vybrala pro úpravu na harfu, nikde jinde na světě v této podobě neexistují. Již tato velká zodpovědnost, upravit nejznámější skladby českých velikánů, kteří pro sólovou harfu nic nenapsali, byl obrovsky náročný úkol. Hlavně vše dokončit a pak ještě jako interpretka nastudovat. Všechny skladby jsou nesmírně obtížné, a proto i pro jejich nastudování jsem potřebovala víc času než pro běžný harfový repertoár,“ uvedla Jana Boušková.

Foto: Supraphon (Vojtěch Havlík)