Belveder, ve kterém vzniklo Bolero. Muzeum Maurice Ravela nedaleko Paříže

Ano, právě tady se počátkem roku 1999 vedla neúspěšná jednání o budoucnosti Kosova. Ale zámek v Rambouillet, který byl původně vybudován jako obytná tvrz, má samozřejmě mnohem delší historii. Včetně období těsně ve Velké francouzské revoluci, kdy byl znárodněn a záhy z něj rozkraden veškerý nábytek. Až po datum 23. srpna 1944, kdy si zde Charles de Gaulle zřídil hlavní vojenské velitelství. Pouhé dva dny před triumfálním dobytím Paříže a jejím osvobozením od nacistů.

Nás ovšem víc než Rambouillet bude v dalším dílu pořadu Slavná auditoria zajímat městečko či městys anebo – buďme nezdvořilí, ale pravdiví – vesnice ležící kousek odtud severním směrem. Její trochu krkolomný název Montfort-l´Amaury nikomu nejspíš nic neříká. Alespoň do chvíle, kdy se o toto osídlení začne zajímat víc. A zjistí překvapivou věc.

Ačkoli tady za posledních sto let nikdy nežilo víc než pouhé tři tisíce obyvatel, najdeme mezi nimi hned čtyři tak slavná jména, že jen vyslovit je bere člověku dech.

Dva zde sice přímo nebydleli, ale jejich odchod z tohoto světa byl s Montfort-l´Amaury těsně spjat. Do rodinné hrobky tu byl v říjnu 2018 uložen Charles Aznavour a bezmála o třicet let dřív se v místním kostele sloužila zádušní mše za Jeana Moneta.

Další dva zde ale nadlouho našli svůj domov. Dramatik Jean Anouilh na plných šestatřicet let, což byla skoro polovina jeho života. A konečně skladatel Maurice Ravel, který tu prožil šestnáct let a zkomponoval tu některá ze svých nejproslulejších děl na čele s ikonickým Bolerem.

Dům, ve kterém se usídlil, nese dodnes název Belveder, vzhledem k jeho poměrné titěrnosti zavádějící. Mnohem víc než svými rozměry je ale zajímavý tím, co bylo zachováno v jeho interiéru. A co dalo vzniknout Muzeu na skladatelovu památku, které stojí za prozkoumání.

• Muzeum Maurice Ravela (©Muzeum Maurice Ravela)

Maurici Ravelovi bylo šestačtyřicet let, když roku 1921 zatoužil po klidu, který mu ke komponování chyběl v Paříži. Ne že by si jejího společenského života neuměl užívat. Byl bezdětný, svobodný, údajně vždy elegantně oblečený, kouřil jednu silnou cigaretu za druhou a nepochybně byl rád středem pozornosti. Zároveň v sobě ale cítil přetlak tvůrčích nápadů, které potřebovaly takříkajíc vysedět, než budou přetaveny do partitury. Aby se na to dokázal patřičně soustředit, musel podle vlastního přesvědčení z Paříže pryč.

Zároveň ale nechtěl odjet daleko, naopak hledal místo vzdálené od Města světel nanejvýš třicet kilometrů. A při svých poznávacích výletech ho zaujala podivná stavba na kraji malého osídlení Montfort-l´Amaury, ležícího západním směrem od metropole nad Seinou. Jestli na něj natrefil při pouti do Rambouillet ve stopách francouzských elit anebo čistě náhodou, mi není známo. Ať tak či onak, dům hrdě zvaný Belveder osobitého Ravela zaujal.

Jeho podivně podlouhlý a zároveň křivolace úzký tvar, který kdosi přirovnal ke špatně nakrájenému plátku sýra camembert, ho neodradil, ale naopak inspiroval. Zadal přestavbu a poté, co byla dokončena, se sám pustil do výzdoby. A vytvořil dílo stejně extravagantní, jako byl do jisté míry on sám.

• Muzeum Maurice Ravela (©Muzeum Maurice Ravela)

Když dnes návštěvník do Belvederu vstoupí, nepřipadá si jako v muzeu. Spíš získá pocit, bezmála vtíravý, že právě vešel do Ravelova bytu a nebude-li se chovat patřičně, skladatel se odněkud vynoří a vypeskuje ho. Křídlo s otevřenou klaviaturou jako by lákalo k tomu, aby k němu Mistr usedl a začal skládat. K odpočinku zvou nevelké sofa nebo křesílka. Útulnost prostoru zajišťují výrazné tapety, díky nimž stěny vypadají jako prodloužené podlahy poseté koberci.

Všemu vévodí bezpočet předmětů, které Maurice Ravel sbíral. Po technicky zaměřeném otci zdědil lásku k hracím strojkům a dalším kuriozitám. Sám si liboval ve zvláštních předmětech, ke kterým patřily šálky na čaj, ovšem kdovíproč s otvory po stranách. Z poličky na knihovně zase vyplazoval jazyk přidrzlý Číňan z porcelánu…

Tady si Ravel liboval, sem se utíkal v letech, kdy sice skládal mistrovská díla, ale po nehodě v taxíku z roku 1932 čím dál tím víc trpěl zničující chorobou. Začal zde orchestrální úpravou Musorgského obrázků z výstavy, kterou vytvořil jen rok po svém nastěhování do Belvederu. O dva roky mladší je pak jeho slavné virtuózní dílko Tzigane.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 26. února 2024 v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 29. 2. v 22:00 a v sobotu 2. 3. ve 10:00.

Úvodní foto: Muzeum Maurice Ravela (©Wikipedie)