Kdysi kázání, dnes koncertování. Betlémská kaple v Praze
Prostory, do kterých se vydáme za hudbou v dalším pořadu Slavná auditoria, obsahují protiklad. Pojem kaple bývá vesměs vnímán jako místo menší než kostel, ale určené rovněž k modlitbám, případně ke mším. Opačný byl ovšem příběh vzniku Betlémské kaple v srdci Prahy. Nabídla místo třem tisícovkám věřícím. Což bylo na tehdejší Prahu, kde žilo necelých třicet tisíc obyvatel, cosi neskutečného. Vznikla však za účelem, který nesměřoval k obvyklým bohoslužbám, nýbrž pro kázání. Osvětu. Jiný výklad světa než ten oficiální. A to nemohlo nenarazit.
Betlémská kaple bývá spojována s kázáními Jana Husa. Za jeho projevy sem směřovaly davy. Jenže příběh Betlémské kaple je delší a bohatší. Počínaje inspirací k jejímu názvu, která není tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát. Přes její praktický zánik, kdy by na její budoucí obnovu málokdo vsadil zlámanou grešli. Až po novou stavbu, v níž nyní sice občas zní projevy, ovšem občanské. A zřetelněji, silněji, emotivněji hudba. Různých žánrů, ale nejvíc klasická.
V Betlémské kapli dnes také nacházejí své zázemí významné festivaly. Stala se totiž místem, kde po nedávné úpravě zvukových poměrů zní tóny věrněji než před lety. Proto sem svůj osobitě pojatý koncert umístila Dvořákova Praha; cestu si sem hledá Pražské jaro – a rovnou celým koncertním cyklem si Betlémskou kapli podmanil Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Je tedy zřejmé, že k výčtu koncertních prostor v našem hlavním městě přibyl další, využitelný častěji a šířeji než jak se jevilo coby pravděpodobné.
Každý významný objekt by měl mít svoji zakládací listinu – a platí to i v případě Betlémské kaple. Má datum 24. května 1391 a podepsali se pod ni zástupci tehdejší politické a podnikatelské moci. Konkrétně dvořan krále Václava II. Hanuš z Mühlheimu a velkopodnikatel Jan Kříž, dobovou mluvou, pro nás dnes zavádějící, zvaný kramář. Převratné byly dva účely, kterými byl vznik rozsáhlého objektu podmíněn. Budou se zde konat nikoli mše, ale kázání – a navíc v českém jazyce.
Název stavby se nevztahuje k městu Betlému, ale k pojmu betlémská neviňátka. Rozuměj děti, které nechal povraždit král Herodes. Dokonce měl domnělé ostatky jednoho z nich vlastnit spoluzakladatel kaple Jan Kříž a nechat je do jejích základů umístit. Což ale žádný z budoucích průzkumů nepotvrdil.
Janu Husovi bylo v době stavby Betlémské kaple, která proběhla v letech 1391 až 1394, sotva přes dvacet. Takže se zde stal až třetím kazatelem. To už mu bylo, řeč je o roce 1402, přes třicet - a s přestávkami vynucenými řadou okolností odtud šířil své myšlenky přes deset let.
Kromě příznivců, ke kterým až do zásadního sporu patřil král Václav II., měl ovšem Hus mnoho nepřátel. Patřil k nim, jakkoli zprvu spřátelený, arcibiskup pražský Zbyněk Zajíc z Hazmburka. Odhodlal se k k příkazu nechat v pražských ulicích veřejně spálit spisy Johna Viklefa. A na králův příkaz, pak došlo i k popravě tří mladíků, vystupujících proti odpustkům.
Že bývá vše složitější než stručná sdělení, dokazuje skutečnost spjatá s působením Husova následníka v Betlémské kapli. Tím byl další reformní kazatel Jakoubek ze Stříbra, bortící definici, že v Betlémské kapli se nekonaly bohoslužby. Zavedl zde přijímání pod obojí. A později, v době pobělohorské, byla už kaple využívána jako farní kostel zcela regulérně.
Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 21. srpna v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 24.8. v 22:00 a v sobotu 26.8. ve 10:00.
Foto: Betlémská kaple (©Wikipedie)
