Když na festival zdroje jsou. Musikfest Berlin

Berlín, kam Jiří Vejvoda pozve posluchače Classic Praha v dalším dílu pořadu Slavná auditoria, sice není romantický jako Paříž, i když město na Seině s jeho no go zónami, kam se zdráhá vkročit i policie, svůj někdejší půvab poněkud ztrácí, a nedá se srovnávat ani s šarmantní atmosférou Vídně. Seversky strohé, kdysi pracně vybudované město na vysoušených močálech, nabízí ovšem jiné kvality. Je otevřenou učebnicí dvacátého století. Kdo chce poznat jeho dramatický průběh, ať přicestuje do Berlína. A prochází jím s očima otevřenými dokořán.

Najdou se tu místa, kde nacisté ve třicátých letech pálili knihy nebo obrazy, protože měly cejch „zvrhlého“ umění. V areálu masivních budov, zvaném dnes Topografie teroru, sídlila za Hitlera obávaná ministerstva, ovládající život každého jednotlivce. Pohled na výsledky jejich řádění nabízejí ve městě dva rozdílně emotivní objekty.

Židovské muzeum, jehož jemně nakloněné podlahy vyvolávají pocit nejistoty, shromáždilo předměty běžných rodin za jejich života před transportem do koncentráků. Památník holocaustu pod širým nebem je bludištěm betonových kvádrů, mezi nimiž návštěvník tápe a podléhá beznaději, jakou poznávaly oběti teroru.

O kus dál se nachází někdejší hraniční přechod mezi Východem a Západem. Check Point Charlie, kde proti sobě na počátku šedesátých let stále sovětské a americké tanky. Třetí světová válka visela na vlásku.

Dnešní spojený Berlín ovšem kypí pestrým životem. Nejen v jeho někdejší západní části, které vévodí bulvár Kurfürstendam s butiky a kavárnami. Také čtvrť Prenzlauberg v bývalém východním Berlíně si podržela bohémskou atmosféru, obohacenou exotickými restauracemi. Kreuzberg je prý druhou největší koncentrací tureckého obyvatelstva po Istambulu. Neukölln, kam se kdysi uchýlili čeští bratři před Habsburky, ovládají Arabové rozdávající sladkosti na oslavu Hamásu.

Na někdejším rozhraní dvou Berlínů, jež bylo dlouho zemí nikoho, se vedle skvělé galerie výtvarného umění rozkládá budova Berlínské filharmonie. Ikonické Scharounovy stavby z přelomu padesátých a šedesátých let, kdy město zničené válkou až do základu zázračně ožívalo. Každoročně se tu koná ambiciózní hudební přehlídka Berlin Musikfest. S koncentrací nejlepších světových orchestrů.

Kdy Berlin Musicfest probíhá? Z kolika koncertů se obvykle skládá? Kde se konají? A odkud plynou finance do jeho rozpočtu?

Každoroční termín byl vybrán chytře. Festival se koná v posledním srpnovém týdnu a ve dvou zářijových, kdy se Berlíňané vracejí z dovolených, odpočinutí a lační kulturních zážitků. Přitom však koncertní síně či operní domy ještě svou sezónu naplno nezahajují. A do této termínové škvíry, do této „mezery na trhu“, se Berlin Musicfest strefil. Získal tím možnost obsadit nejproslulejší koncertní síň ve městě, která je jinak výlučným domovem Berlínských filharmoniků.

Festival dává přednost kvalitě před kvantitou. Během tří týdnů nabízí jen kolem sedmi, osmi koncertů. Ovšem výčet účinkujících orchestrů je dechberoucí. Například v roce 2024 sestává mimo jiné ze dvou amerických těles, Clevelandských symfoniků a jejich kolegů z Kansas City. Další orchestry jsou z Evropy a rovněž představují extratřídu.

Taková přehlídka musí být finančně velmi náročná. Vždyť každoročně přijíždí do metropole nad Sprévou skutečný výkvět svého oboru. Kde na to vzít?

Berlin Musicfest je součástí střešní městské instituce Berliner Festspiele. Té se podařilo zahrnout pod svá křídla a vzájemně koordinovat špičkové akce, projekty a festivaly z oblasti divadla, hudby, výtvarného umění či architektury. Z pohledu diváka se během sezóny střídají a vzájemně doplňují; viděno zevnitř se mezi sebou dělí o centrální rozpočet, který svou výší odpovídá síle německé ekonomiky i významu hlavního města, ve kterém žije přes tři a půl milionu obyvatel.

Podle své vlastní definice chce být Berlin Musikfest „fórem pro inovativní uměleckou práci významných orchestrů a souborů v oblasti klasické i moderní hudby.“ Jeho ambice tkví ve „smysluplném uvádění skladeb nejenom obecně známých, ale taky vzácných, zapomenutých, neobvyklých“. Festivalu jde o „rozmanitost hudebních příběhů a podnětů“.

To jsou slova vznešená, ale poněkud obecná. Pro pochopení, čím je a co znamená Berlin Musikfest, je proto lepší držet se faktů. Zaměřit se na dramaturgii jednotlivých večerů. Například zmíněné orchestry ze zámoří ji uchopily stylově. Buď zazněl čistě americký repertoár, tedy Yves, Copland a Gershwin. Anebo Prokofjevova Symfonie č. 2. d moll, kterou sám nazýval „dílem ze železa a oceli“. Zkomponovaná byla totiž v během „devíti měsíců šílené dřiny,“ v Paříži, ale dost možná do ní prosakovaly i skladatelovy předchozí dojmy z hektické, pulsující Ameriky.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 12. února 2024 v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 15. 2. v 22:00 a v sobotu 17. 2. ve 10:00.