Poslední romantik, první zednář

Narodil se na ruském území; když vyrůstal, mluvilo se doma švédsky. A přece se v dospělosti stal symbolem finské hudby 20. století. Dožil se požehnaného věku dvaadevadesáti let, ale komponovat přestal po dovršení šedesátky. Ještě dřív, v pouhých sedmadvaceti, se v podstatě rozloučil z cestováním, jež předtím neodmyslitelně patřilo k jeho mládí. Usídlil se „stranou od hlučícího davu“, do venkovského sídla uprostřed lesů, a jen málokdy z něj odjížděl. Denně zato vycházel do okolní přírody, aby pozoroval dalekohledem okolní zeleň, místní zvěř i nebe nad hlavou. Zprvu vstřebával  hudbu Richarda Wagnera či Petra Iljiče Čajkovského, ale postupně se propracoval  i k obdivu nad skladbami Bély Bartóka nebo Dmitrije Šostakoviče. Sám přitom tvořil jinak, vesměs romanticky. Proto byl už za života mnohými kritizován, že nepatří do moderní doby,  či přímo zesměšňován. A přece se později jeho dílo dočkalo uznání dokonce od minimalistů. Ve světě hudby patřil pravděpodobně k posledním romantikům, ve Finsku zato k prvním svobodným zednářům. Prožil šťastné manželství, obdařené šesti dcerami. Dvě z nich se postaraly o to, aby jeho milovaný venkovský dům byl v pravý čas proměněn v muzeum. Sbírka sestává z mnoha dojemných detailů, ale chybí v ní řada partitur, které ve stáří nemilosrdně spálil. Přesto po něm zůstalo dost na to, aby byl milován doma ve Finsku a uznáván po celé planetě. Jean Sibelius.

Premiéra dalšího dílu pořadu Jiřího Vejvody Slavná auditoria je připravena na pondělí 22. října v 19:00, reprízy na čtvrtek 25.10. ve 22:00 a sobotu 27.10. v 10:00