Ráj na zemi, hudba pod baldachýnem. Koncertní sál v Tsinandali

Do kraje mnoha přírodních krás, jež berou v nížinách dech svou rozmanitostí i v horách svou nadmořskou výškou. Zároveň ale do míst, která se zdají být naší středoevropské civilizaci poněkud vzdálená. A co víc, dovedou být i docela nebezpečná.

Však si představme, že jsme se ocitli v oblasti, která je obklopena zeměmi i územími tak výbušnými, jako jsou Čečna, Dagestán, Arménie, Ázerbajdžán a koneckonců také Rusko. Ostatně, rozporuplný Krym se odtud nalézá jen asi tisíc kilometrů daleko, bylo by ovšem třeba přeplout Černé moře. Opačným směrem se tu nalézá moře Kaspické.

Kde tedy zamíříme? A opravdu tady najdeme koncertní areál, do něhož váží cestu i nezpochybnitelné špičky světové klasické hudby? Kolem nás se rozkládá skvěle udržovaný park, před námi se tyčí přiměřeně rozlehlý palác, který už jistě něco pamatuje. O kus dál, za bujnou zelení, se ovšem rozkládá nejen moderní hotel, ale také vinařství, včelařství a další stavby. Tu tradiční a jindy současné.

Dost tajnůstkaření. Jsme v Gruzii. Nikoli ovšem v jejím hlavním městě Tbilisi. V jeho lidském úlu o stejném počtu duší, jaký napočítáme v Praze, bychom si zmíněný ráj na zemi v klidu nevychutnali. Museli jsme urazit ještě necelých sto kilometrů severovýchodním směrem. A uvítalo nás městečko Tsinandali. Ležící ještě v poměrně rovinatém kraji, ale už na dohled velehor, jakými se pyšní zdejší výběžek pohoří Kavkaz.

Žijí tu sice sotva tři tisíce lidí, ale souhrou dějinným i nedávných okolností se tu usadila hudba. Jak formou každoročního festivalu, tak jednotlivých událostí. Zní pod nedávno vybudovanou, snadno odnímatelnou střechou, připomínající baldachýn. Také přímo v zámku či případně pod širým nebem, v zákoutí parku.

A opravdu tu nekoncertuje jen tak někdo. Za příklad může sloužit datum 14. září 2017. Tehdy byl zdejší koncertní areál zpřístupněn a zároveň slavnostně zahájen první ročník hudební festivalu. Byla to velká událost. Izraelskou filharmonii dirigoval Zubin Mehta a sólistkou večera byla gruzínská klavíristka Katia Buniatishvili.

Zahloubat se do dějin Tsinandali znamená prokousat se názvy či jmény pro nás exotickými. A obdivovat ozdobné písmo, v jakém je gruzínština dosud zaznamenávána.

Tsinandali Festival (©tsinandalifestival.ge)

Nacházíme v kraji Kakheti, v jeho oblasti Telavi. Pánem někdejší vesnice Tsinandali, ležící v údolí řeky Alazani, byl oddedávna mocný rod Chavchavadze. Psal se rok 1830, když po svého otci, princi Garsevanovi, převzal šlechtický zámek a rozlehlý pozemek jeho syn. Alexander Chavchavadze. A právě se od něj odvíjejí nitky, vedoucí k dnešnímu propojení tohoto areálu s uměním, s hudbou. Alexander, žijící v letech 1786 až 1846, nebyl totiž jen mazaným politikem a drsným válečníkem, ale také jemným aristokratem. A dokonce křehkým básníkem.

V roli místního vládce musel brát v potaz geopolitiku. Ačkoli jeho srdce planulo pro Gruzii, což lze vyčíst z v jeho národně zaměřených básní, politiky mu nezbývalo než manévrovat. A předat tuto taktiku svým následníkům. O co šlo?

Na jedné straně nebyl Alexander Chavchavadze nakloněn mocnému Rusku, které mělo na malou Gruzii vždy zálusk. Jenomže bezprostřední nebezpečí hrozilo odjinud. Po jeho smrti se v červenci 1854 objevily na obzoru muslimské hordy z východu. Řítily se ze strmých svazů Kavkazu, unesly několik členů rodiny – a bylo třeba proti nim vytáhnout ve zbrani. Nejen to, bojovat po boku Rusů, kterým se představa muslimské dominance nad tímto územím rovněž nelíbila.

Ale dost politiky. Utěšenější je zabývat se uměleckou stránkou Chavchavadzeho povahy. Na pozemku nechal vybudovat nový palác Italianate, dal také zvelebit zahradu. Pozval evropské zahradní architekty, kterým bezmála v patách už přijížděli vzácní hosté zdaleka. Jedním z lákadel bylo skvělé gruzínské víno. V Tsinandali konkrétně suché bílé, které se pěstuje a vyváží dodnes. Při budování zahrady či pěstování vína vsadil Alexander Chavchavadze na rafinovanou souhru místních tradic a evropských postupů.

Přes jeho dědictví se v minulém století převalily vlny dvou světových válek a sovětského panování nad Gruzií. Nyní jako by ale ožilo. Ve snaze rozšířit svůj vliv východním směrem se tu poslední dobou opět objevují instituce a firmy ze Západu. Jedna z nich, Silk Road Group, se zasadila o vznik každoročního festivalu. A zároveň o zvelebení prostor, ve kterém se odehrává.

Není divu, že do rodné Gruzie, a především sem, do pohádkového Tsinandali, se ráda vrací například vynikající houslistka Lisa Batiashvili.

Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 4. března v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 7. 3. v 22:00 a v sobotu 9. 3. ve 10:00.

Foto: Tsinandali (©Shutterstock)